Vidina

1. července 2013 v 10:40 | Papi |  Pan Nikdo

Předchozí díly najdete ZDE.


Dveře se otevírají a dovnitř vstupuje kdosi neznámý. Snaží se připlížit k mé posteli, ale to mu nevyjde. Šlápne vedle a po zemi se ihned rozkutálejí malé kuličky, které mě vytrhnou ze snění. Rychle mačkám tlačítko v ruce, aby se má postel trochu nazvedla a já mu hledět zpříma do obličeje.
"Omlouvám se za to," říká roztřeseným hlasem. Je to muž. Teda kluk. Velmi mladý, když on si to zřejmě nemyslí, ale i tak je ještě ve 20tiletech nevyzrálý. "Je to v pořádku, jsem novinář."
"Nemocnice nepovolí žádná interview," pokračuje zbrkle dál. Tak když je nepovolí, tak co tady sakra dělá? "Rád bych se vás zeptal na pár otázek. Má kamarádka tu pracuje jako sestra. Ta mi pomohla se dostat dovnitř," kdybych měl sílu, tak bych mu poděkoval za tuto vzácnou informaci.
"Kolik je hodin?" zaskřehotám, abych se dozvěděl, že je vlastně 14:12.
"Kde jste to sehnal?" Ptám se, když na malou stoličku poží starý nahrávací přístroj. "Půjčil jsem si to z univerzitního muzea. Stále to funguje."
"Nemám vám, co říct," Trvám si na svém, protože si připadám jak nějaká atrakce v ZOO. Jestli ji vůbec v tomhle století mají. "Jsem pan Nikdo. Člověk, který neexistuje."
"Vzpomínáte si na to, jaký byl svět před kvazí-imortalitou?"
"Cože?" Popravdě jsem nerozuměl ani jednomu slovu."Před telememorizací. Nekonečná obnova nás samých. Jaké to bylo, když byli lidé smrtelní?"
Při zamyšlení se mi začaly objevovat střípky vzpomínek "Existovala auta, vzduch byl znečištěný. Kouřili jsme cigarety. Jedli maso. Dělali jsme si, co nesmíme v téhle díře a bylo to skvělé," Při těch vzpomínkách se mi objevuje úsměv na tváři "Většinu času se nic nedělo. Jako ve francouzských filmech."
"A-A sex… než se stal zastaralým?" smál jsem se jeho drzosti a taky téhle době "Šukali jsme. Každý pořád šukal. Zamilovávali jsme se," úsměv mi ze rtů nezmizel "Zamilovávali jsme se."
Najednou se cítím zvláštně. Jako bych zapomněl, co se právě stalo. Co se stalo minulých 50 let. "Kolik je hodin?"
Vzpomínám…

"Co bylo před velkým třeskem? Tedy nebylo žádné před, protože před velkým třeskem čas neexistoval. Čas je důsledkem expanse vesmíru jako takového. Ale co se stane, když se vesmír přestane rozpínat? A tento pohyb se otočí? Co se stane s časem? Pokud je teorie strun správná, pak vesmír má 9 prostorových dimenzí a jednu časovou. Můžeme si představit, že na začátku byly propletené do sebe a během velkého třesku 3 dimenze, známe jako výška, šířka a hloubka a jedna časová, kterou známe pod názvem čas, se počaly rozvíjet. Zbývajících 6 zůstalo nerozvinutých, nesvázaných k sobě. Pokud bychom žili ve vesmíru nesvázaných dimenzí, jak bychom mohli rozlišit iluzi a realitu? Čas, jak ho známe, je dimenze, která se pohybuje pouze jedním směrem. Ale co když by další z dimenzí nebyla prostorová, ale časová?" "Tak pro dnešek končíme." Ozývá se pípnutí a světla zhasínají.

Když smícháte bramborovou kaši s omáčkou, později už je nelze od sebe oddělit. Jsou propojeny navždy. Kouř vychází s tátovy cigarety, ale nikdy se nevrátí zpět. Nemáme možnost návratu. Proto je tak těžké si vybrat. Musíme udělat správné rozhodnutí. Dokud si nevyberete, všechno je možné.


Procházím kolem lavičky. Dívají se na mě. Všechny tři. Tak pěkné. Jen vědět, kterou si opravdu vybrat. "Ahoj, Nemo." Pozdraví každá zvlášť. Jak líbezné hlasy. "Ahoj Anno. Ahoj Elise. Ahoj Jean." Zdvořile odpovídám a jdu dál pronásledovaný zamilovanými pohledy malých holek. Když se otočím a pohlédnu do tváře první z nich, objeví se mi to před očima jako vzpomínka.
"Jelikož Anna a Nemo se rozhodli spojit své životy ve svazku manželském…" stojím před oltářem s Annou, malou brunetkou, která už není malá, ale je z ní vyspělá žena.
Podívám se na druhou.
"… a slíbili zde před bohem a touto společností…" Blondýna stojí vedle mě. Drží mě za ruku a jen září štěstím. "Jelikož Elise a Nemo se rozhodli spojit své životy ve svazku manželském…"
Podívám se na třetí.
"Jean a Nemo, tímto vás navždy spojuji…" krásná asiatka v bílých šatech se mi dívá do očí. Nakloním se a políbím jí.
Vlastně líbám všechny tři. Vidím, jak s každou z nich vycházím z kostela. Kolem je spousta lidí, kteří nám blahopřejí.
Odcházím pryč. Tohle je moc na malého kluka.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ladycarrot Ladycarrot | Web | 1. července 2013 v 20:38 | Reagovat

To je tak dokonalý!!:oo

2 Whitney/your Affs Whitney/your Affs | E-mail | Web | 2. července 2013 v 13:12 | Reagovat

wow, nádherný :33
Btw:Ahoj jedu teď od 2-6.7 pryč, takže nebudu obíhat, můžeš si mě z kontroly klidně vynechat, články jsme přednastavila, takže je to na tobě :)

3 Kačíííí Kačíííí | Web | 3. července 2013 v 19:22 | Reagovat

úžasný ! :))*

4 *Evush* *Evush* | Web | 6. července 2013 v 20:26 | Reagovat

Krása, je to veľmi podarená kapitola ;)

5 skylar... skylar... | Web | 9. července 2013 v 11:51 | Reagovat

hezký díl :)

6 Aňulí Aňulí | E-mail | Web | 10. července 2013 v 8:26 | Reagovat

DOKONALOST!:o

7 skylar... skylar... | Web | 12. července 2013 v 11:57 | Reagovat

Ahoj, s blogem jsem skončila a stejně tak s affs, ale přesunula jsem se na blogspot. Pokud chceš ještě můj blog navštěvovat, tak budu ráda. Já budu na vaše blogy také stále chodit.

8 kattie./my-world-k.blog.cz kattie./my-world-k.blog.cz | Web | 14. července 2013 v 20:26 | Reagovat

Krásný:3

9 'Sarah 'Sarah | Web | 15. července 2013 v 17:37 | Reagovat

Super díl
máš moc pěkný blog pokud budeš chtít můžeš navštívit můj blog

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama