Mořská nemoc

15. února 2013 v 8:53 | Papi |  Stačí věřit
Předchozí díly můžete najít ZDE.

Díra. Tímhle slovem lidé označují mnoho věcí. Avšak nic nevystihuje tak dobře jako tohle. Stála jsem v malé chaloupce. Když říkám malé, tak myslím tak, jako v pohádce O Sněhurce a sedmi trpaslíků. Těžko uvěřit, že tady někdo dokázal žít 4 roky.
"Jen pojď dál. Nestyď se."
Opravdu se nestydím, ale kam dál mám jít? Jsem uvnitř a předpokládám, že tato budova více než 2 místnosti nemá. "D-Dobrý den," zachraptěla jsem v očekávání, že uslyším její mámu. Odpovědí však byla nasládlá vůně, která zamořila celý dům. "Čaj je na stole," zavolala Andy. S chutí jsem se nadechla a šla za nimi.
"Zdravím paní K," přiskočila jsem k houpacímu křeslu. "Nemluví," poznamenala Andy "Vždyť jsem ti to říkala. Jestli chceš, tak se převlíkni, protože tak přibližně za hodinu zase vyrazíme."
"Kam zase?" vyjela jsem po ní vražedným tónem.
"Chtěla si vidět, co jsem 4 roky dělala. Tak pohni zadkem, máš to na dosah," hodila přede mě hrnek čaje. Opatrně jsem usrkávala, protože byl příliš horký. Nejraději bych ho nepila vůbec, protože v tomhle vedru by mi spíše přišlo vhod něco chlazeného, ale jak jsem se tak rozhlížela, tak ani ledničku tam neměly. Jenom jsem mlčky seděla, protože všechny pokusy o navázání konverzace jsem už vzdala.

Vyšly jsme ven "zadním vchodem." Musela jsem si zakrývat oči, protože slunce se za necelou hodinu opravdu hodně rozzářilo. Stěží jsem viděla pár metrů před sebou a taky to tak dopadlo. Nebýt Andy tak skončím v jezeru, které se rozprostíralo přímo za chatou. Jak to, že jsem si ho dříve nevšimla? Že jsem tu vůbec jela. Když to takhle půjde dál, tak asi skončím v blázinci.
Než jsem stihla zvážit všechny pro a proti tohoto výletu, Andy už přitáhla ke břehu malou loďku "Pojď. Uděláme si romantickou projížďku," zasmála se. Mě to tak vtipné nepřipadalo, protože, i když to nerada přiznávám, mám občas mořskou nemoc. Doufala jsem, že tentokrát to zvládnu bez úhony, a tak jsem si nastoupila.

Jak jsem předpokládala, žádný pohon to nemělo. To znamenalo jen jediné. "Musíme pádlovat," zazářila "neboj se, je to prča." Nevím, od kdy se toto slovo objevilo v jejím slovníku, ale připíši ho na seznam věcí, které mě od jejího příchodu děsí "Já? Opravdu? Já, která nikdy nic nedělala, teď musím dřít jako kůň? No dobrá, možná tak hrozné to není, ale to na věci nic nemění." Mé poznámky si nevšímala a hodila mi pádlo. Nebýt mé bystrosti a rychlosti, skončilo by na dně jezera.

"Před pár hodinami jsem si myslela, že nic horšího, než cesta k chatě, není," chtěla jsem pokračovat dál, ale mozoly na rukách a celkové vyčerpání mi v tom bránily. Hodnou chvíli jsem se snažila popadnout dech, takže jsem se už zmohla jen na opakované "Už nikdy. Už nikdy víc."
"Neboj, už tam budeme," konejšila mě Andy touto větou už druhou hodinu. Chtěla jsem něco namítnout, ale mrkla na mě "A teď už opravdu."
Jindy bych byla z nádherného výhledu unešená. Vodní hladina se klidně pohupovala sem a tam a přitom odrážela září slunce. Kolem bylo slyšet jen štěbetání malých ptáčků, kteří nebyli ani vidět. Hory se majestátně tyčily všude kolem nás, čímž vytvořily neprostupnou bariéru.
K mému údivu směr lodě začal nebezpečně zatáčet k jedné ze skal. "Vždyť nabouráme!" poznamenala jsem všímavě. "Neboj se," usmála se "Prostě mi věř."
Super. Mám věřit někomu, koho jsem neviděla celé roky. Bůhví, co celou tu dobu dělala. Beztak jede na drogách a já tu kvůli ní zemřu. Byly jsme tak blízko, že kdybych se jen trochu natáhla, tak se té skály dotknu.
Zakryla jsem si oči a můj výkřik se odrazil od vrcholků hor i od vodní hladiny.
Pomalu jsme otevřela jedno oko, abych zjistila, jestli vůbec žiju. Když jsem se uklidnila, následovalo oko pravé. Kupodivu jsem byla živá a zdravá. Akorát krajina se změnila. Už jsme nebyly na velkém prostranství, ale pluly jsme malou řekou, která by stačila sotva na jednu malou loďku.
"Kde to jsme?" možná jsem opravdu mrtvá a tohle se mi zdá, ale Andy se tváří, jakože ví, co se děje. Měla mě nejdřív varovat!
"Už jsme na místě," zanotovala přesně ve chvíli, kdy loďka narazila na okraj cesty. Opatrně vystoupila a já ji chtěla následovat, ale jakmile jsem zvedla jednu nohu, loď se proudem odsunula a já spadla do vody.
Umím plavat, ale k mému štěstí se mi noha zasekla mezi kameny a já nemohla vyplavat nad hladinu. Rozeznávala jsem Andyno hulákání a obraz přes vodu taky nebyl nic moc. Proč za mnou neskočí a nevytáhne mě? Aha, tohle je beztak součást jejího plánu, jak mě zneškodnit.

Nevím, jak dlouho jsem byla pod vodou. Vím jen, že jsem z nedostatku kyslíku ztratila vědomí.
Je tohle můj konec?


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Alyssa Alyssa | Web | 15. února 2013 v 9:41 | Reagovat

Bože to je celkem napínavý! :)

2 Bella Bella | Web | 15. února 2013 v 9:57 | Reagovat

[1]: Souhlasím!!!

3 N. N. | Web | 15. února 2013 v 13:03 | Reagovat

Tak to se Ti hodně povedlo, fakt! Je to čím dál napínavější a přidáváš to čím dál míň často...hej asi se zblázním, než bude další díl.:/
Doufám, že to její konec nebude, ale kdyby byl, posmrtnej život může být zajímavej:)

4 Kenzoo- Kenzoo- | Web | 15. února 2013 v 17:23 | Reagovat

Páni, tak to je dost povedený!:) je to napínavý!

5 Ladycarrot Ladycarrot | Web | 15. února 2013 v 18:25 | Reagovat

Suprovýýý

6 Poppy Poppy | Web | 15. února 2013 v 19:19 | Reagovat

Neníí to její konec :D odpovídám :D je to krásný

7 mrspapi mrspapi | E-mail | Web | 16. února 2013 v 14:52 | Reagovat

[3]: já vím, nemám moc čas a když už, tak nemám nápad :( ale pokusím se to napravti a dneska něco sepsat:)

8 Ka Ča Ba Ka Ča Ba | Web | 16. února 2013 v 15:14 | Reagovat

Souhlasím s ostatníma je to dost napínavý !

9 Aneta Aneta | Web | 16. února 2013 v 18:10 | Reagovat

Pěkné a hlavně napínavé. :)

10 A. A. | Web | 17. února 2013 v 13:07 | Reagovat

Už jsem ukončila kontrolu affs:) Jestli jsem tě smazala tak promiň.
http://my-first-and-last-blog.blog.cz/1302/konec-kontroly-affs

11 TeSs TeSs | Web | 17. února 2013 v 20:23 | Reagovat

Je to krásnýý :) i já se přikláním k ostatním je to napínavé a těším se na další díl ;)

12 Hanička:D Hanička:D | 18. února 2013 v 14:46 | Reagovat

úžasné^^

13 Katy chan ^^ (Katniss ^^) Katy chan ^^ (Katniss ^^) | 22. února 2013 v 14:45 | Reagovat

Ty obrázky, kterými to doplňuješ jsou nádherné. Ta chatka nahoře... tam bych chtěla na dovolenou. Tak úžasná krajina bez civilizace. :33
Ale teď k samotnému příběhu. Začíná to být ještě zajímavější než předtím. Jako fakt, mazec!
Příště si asi začnu přivírat prsty do pračky jako Dobby, když si nepřečtu další díl. Musím, už to nesmím zanedbat, protože teď... je to bomba!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama