Vzpomeňte si

20. ledna 2013 v 11:24 | Papi |  Pan Nikdo
Předchozí díly můžete najít ZDE.
Povídka podle filmu Pan Nikdo:)

"Vyzkoušejme něco nového," místností se rozléhá hrubý, ale přívětivý hlas. Mé tělo se ale i přesto dál třepe. Zvedám pomalu oči a vidím před sebou doktora s potetovanou tváří a úsměvem na rtech.
"Rád bych vyzkoušel jednu starou metodu," je kupodivu zvláštní, že i když mluví, tak se usmívá. Pořád. Člověk by až řekl, že má nějakou nemoc "Ale nemohu nic slíbit."
"Možná, že se úlomky paměti navrátí. Možná se nestane nic." Tou první větou mi naději dal a tou druhou ji zase vzal. Přesto jsem na jeho otázku, jestli to chci vyzkoušet, kývnul.
Hbitě zvedl pravou ruku a dal mi ji před obličej. Držel v ní malou stříbrnou a lesklou kuličku. Poté zase ruku dal dolů, ale ta věc ve vzduchu zůstala. Začala létat doprava a doleva, pořád dokola a já ji podle pokynů pozoroval.
"Jste velmi uvolněný," jeho slova mi zněla v uších tak daleko, jako kdyby stál na druhé straně místnosti "Slyšíte jen můj hlas," Okolní svět se mi začínal vzdalovat a já hleděl na kuličku a poslouchal jeho konejšivý hlas. "Vaše víčka těžknou. Vaše ruce a nohy těžknou."
Najednou se mi vybavilo něco z mé minulosti. Nebyl jsem si jist co přesně, ale alespoň to zažehlo jiskru naděje. "Budu počítat do tří," ozval se doktorův hlas "Až řeknu tři, budete spát." Opět jsem měl ten záblesk v paměti. Vidím dům, celý modrý, ale hned se vytrácí.
"Jedna," dívám se na koleje a nyní více než jeho slova vnímám jedoucí vlak v mé mysli "dvě," květiny, všude kolem mě. Sytě rudé. "Vzpomeňte si na den, kdy jste sem přišel." Najednou se přestávám třást, jako bych se cítil opět mladý. Co se to děje? V odraze kuličky už není ten stařec, kterého všude v poslední době vídám. Obraz se teď úplně změnil. Jsem to opět já. I místnost se změnila. Zůstala stejně čistě bílá, ale přibylo v ní více postelí a stolů "Tři."
"Spíte."



Otevírám oči. Kde to jsem? Co to mám na sobě? Prohlížím si ruce, které pohlcuje volná košile, a své tělo zabalené v károvaném svetru. Místnost vypadá stejně jako mé oblečení. Hlavně tapety. Kolem postele jsou rozsvíceny dvě malé lampy. Jsem v hotelu? Rozhlížím se kolem a zahlédnu cosi, co vypadá jako nějaký ústřižek kousku oblečení. Když ale opět zvedám zrak, vidím před sebou 3 lidi. Nějakého chlapa, nejspíš ve středním věku. Asi 20tiletou holku a nejmladší z nich, copatou blondýnku, které může být sotva 12 let. Všichni se drží za ruce a mají stejné oblečení jako já. Když si mě jedna z nich všimne, rychle ostatní táhne pryč. Chci na ně zavolat, ať počkají, ať mi zodpoví mé otázky. Tak tedy je následuji do velké místnosti, ale jakoby se vypařili. Přede mnou se rozprostírá řada postelí, stejného tvaru, typu i barvy. Asi jsem se zbláznil. Ozývá se nějaký hlas, nejspíše z nějakého reproduktoru, protože pořádně neslyším, co říká. Je mi teď všechno jedno. Jediné, co vím je, že chci odsud pryč. Rozbíhám se proti skleněným dveřím a neslyšně je otevírám.
Venku je to ještě horší než uvnitř. Nikde nikdo. Jen prázdné domy, pusté ulice a pár sytě rudých aut. Zmatené pobíhám kolem a ten hlas z reproduktoru mě stále pronásleduje, ale něco ho ruší. Co to jen může být. Zvedám hlavu, abych to zjistil. Na nebi se vznáší letadlo. Krouží hezky kolem. Chci na něj zavolat, aby mi pomohl, ale pak se zarazím. Letoun totiž táhne něco za sebou. Nějaký nápis. Zakryju si oči, abych viděl, protože slunce je dnes opravdu silné. Nyní zřetelně rozeznám i žlutou barvu letadla a červený nápis 'SPÍTE…'
"Vzpomeňte si ještě mnohem dál," ozývá se opět doktor. I když ho nevidím, vím, že je někde blízko mě "Až řeknu 3," už mi to počítání začíná lézt na nervy. Kdyby viděl, kam jsem se teď dostal, díky jeho matematice "Jedna," Chci zakřičet, ať přestane, ale nejde to. Z úst se mi nedere žádný zvuk. Nejspíš jsem v nějakém transu. Všechno se to děje jenom v mé hlavě "Dvě," Jsem si tím jist "Tři," Všechno to musí být jeden dlouhý nekončící sen.
"Vzpomeňte si."


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 N. N. | Web | 20. ledna 2013 v 11:31 | Reagovat

Wow, to je hodně dobrý!
Nemůžu se dočkat dalšího, zase to bylo tak rychle dočtený :/

2 Bella Bella | Web | 20. ledna 2013 v 14:00 | Reagovat

Je to jak realita!

3 jana-janishka jana-janishka | Web | 20. ledna 2013 v 14:25 | Reagovat

Ahoj,dáš mi prosím hlas pro jana-janishka?
Tady: karinka28.blog.cz/1301/soutez-o-sperk-kdo-se-stane-vitezem
Předem mockrát děkuju a hlas ti klidně oplatím!
PS:promiň za reklamu

Máš pěkný blog!

4 A. A. | Web | 20. ledna 2013 v 16:35 | Reagovat

Úžasný! Když to čtu, tak si připadám jako bych to byla já!:D

5 Boboo Boboo | 20. ledna 2013 v 19:08 | Reagovat

Krásný!

6 Ladycarrot Ladycarrot | Web | 20. ledna 2013 v 19:18 | Reagovat

Suprové!

7 TeSs TeSs | Web | 20. ledna 2013 v 20:12 | Reagovat

Pěknééé ;)

8 Celene Celene | Web | 21. ledna 2013 v 8:11 | Reagovat

ahoj, chystám ikonky do menu pro SB, tak se chci zeptat, co bys na ni chtěla :-)

9 Carlos Carlos | Web | 21. ledna 2013 v 14:48 | Reagovat

achjoo.. to je vždycky nejhorší, jak se člověk tak strašně těší na další díl a pak to zhltne naráz.. :/ :DD je to krásné.. těším se na další.. :)) myslím, že to ani nemusím psát.. :D

10 *Evush* *Evush* | Web | 21. ledna 2013 v 14:55 | Reagovat

Je to krásne ;))

11 Sabí Sabí | Web | 21. ledna 2013 v 17:42 | Reagovat

ach jo , jako vždy totálně dokonalé <'3

12 Alyssa Alyssa | Web | 21. ledna 2013 v 18:13 | Reagovat

Jsi talent holka :D :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama