Sen, nebo realita?

15. ledna 2013 v 12:10 | Papi |  Pan Nikdo
První díl můžete najít ZDE.
Povídka podle filmu Pan Nikdo.

Probouzím se opět zpocený a zmatený. V uších mi zní poslední střípky snu, až se úplně vytratí a já slyším přítomnost. Něco pípá. Promnu si tvář. Kde to jsem? Co se to děje? Je to sen? Nevím. Až nyní si uvědomuji, že jsem ve své pohodlné posteli, u které řinčí budík. Před nasazením brýlí ho vypínám. Konečně se mi vrací zrak a rozmazané věci opět nabudou svůj správný tvar.
Chci se postavit k oknu a vpustit do temné místnosti světlo "Ne, Nemo, od slunce mě bolí oči," hledím na ženu v mé posteli. Blondýnka. Rukou si chrání obličej, proto raději opět zastřu.
Potichu se plížím ven, ale něco není v pořádku. Dveře. Nejsou tu.
Pokračuji opatrně dál do koupelny, kde si konečně mohu rozsvítit. Odraz v zrcadle je můj, všechno by měla být správně, ale přesto mi zde něco nesedí.
Pokračuji kolem spící manželky až do dětského pokoje "Ahoj, chlapče," narážím na syna, když vylézá z koupelny.
"Dobré ráno, moji malí andílci," pokoj není zrovna velký, ale na dvě malé postýlky to stačí "Je čas jít do školy," budím je a s radostí sleduju, jak se unaveně převalují na opačnou stranu "No tak."
Všichni se pak společně nasnídáme, s výjimkou mé ženy, která pořád pospává "Elise, vezmu děti do školy," křičím nahoru v naději, že mě uslyší. Pokračuju k věšáku, vezmu si bundu a jdu pro děti, které kolem řádí. Můj nejmladší syn si dokonce přinesl basketbalový míč a spokojeně s ním dribluje.
Najednou slyším podivný zvuk. Aha, pošta. Beru velký dopis do ruky, který hlučně dopadl na podlahu, a významně si ho prohlížím. Co to může být? Odhrnu trochu závěsy, abych viděl jeho doručovatele. Mé zmatení se nyní ještě zdvojnásobilo. Sleduji muže, pošťáka'. Přebírá v rukou dopisy a hledá správně adresy. Divné na tom je, že chodí. Pozpátku.
Znovu si prohlídnu dopis a bez sebemenších obav ho otevřu. Nyní v ruce držím fotografii. Jsem na ní já. Nějaká cizí žena. Asiatka. A dva malí kluci, spíše podobní na ni, než na mě. Kdo to je? Asi vím, ale teď si nemohu vzpomenout. Hluk dětí mě příliš rozptyluje "Paule, přestaň s tím." Okřiknu ho trochu zvýšeným tónem.
"Já se nejmenuju Paul," podívá se na mě svýma hnědýma očima.
"Paule?" prohlížím si ho, ale obraz se mi začíná ztrácet. Propadám se do nekončící tmy. Nikde nikdo. Pořád ještě spím? Musím se probudit.

"Tati?"
Obraz je konečně zpátky. Vidím svého syna, když otevřu oči. Ale je to někdo úplně jiný. Asi jsem při odpočívání usnul.
"Paule, nebuď tatínka," říká mladá žena ve žlutých šatech, které dokonale modelují její postavu. Stále ale vidím rozmazaně "Elise?" mnu si oči.
"To jsem já, Jean," odvětí láskyplně, když pokleká k mému lehátku. Je to ta Asiatka z fotky.
"Jsem mrtvý?" chtěl jsem si to říct jen pro sebe, ale už ani myšlenky dokážu udržet. Zjevně ji to vyděsilo, proto poslala Paula pryč. "Kdo je Elise?" Došlo mi, že ten láskyplný tón byl jen kvůli tomu dítěti.
"Neznám žádnou, co se jmenuje Elise." Cítím, že to, co jsem řekl, je pravda. Alespoň teda částečná.
"Jsi ještě unavený, Nemo. Potřebuješ si odpočinout." Chvíli se rozmýšlela, než tuto větu řekla, ale úsečnost v jejím hlase rozhodně nechyběla. "Zapla jsem ti televizi," už jsem tam rozpoznával i známky lítosti "Jdu dovnitř. Od slunce mě bolí oči."
"Co?" Tohle už jsem dneska jednou slyšel. Avšak úplně od někoho jiného.
"Od slunce mě bolí oči," podívala se na mě ustaraně.
Jsem zmatený. Zírám na ní upřeně a přemýšlím. Co se to děje? Obraz opět mizí v černočerné tmě. Snažím se udržet oči otevřené, ale nejde to.

Chvíli jen tak postávám v tichu. Nemůžu se hýbat, jako by mi někdo něco píchnul. Najednou slyším pravidelné pípání. Někdo se dotýká mého čela, když nikoho nevidím. Místnost zaplavuje radostná hudba, která mi ale začíná lézt na nervy. Najednou se ozývá ještě otravnější zvuk. Hlas nějakého muže. Podle tónu soudím, že je to nejspíše gay "Tady Julian Marshall."
No určitě je to gay, kdo jiný by se takhle jmenoval.
"Živě z nemocnice v Novém Novém Yorku! Uvidíme závěrečnou episodu našeho seriálu Poslední smrtelníci."
Otevírám oči a vidím jeho trapný růžový kostýmek a žluté zuby. Jsem znechucen. Počkat! Co to drží v ruce? Prase?! To jsem snad zaspal dobu nebo je fakt divný?
"Panu Nikomu je 117 roků a nebyl telememorován." To mluví o mně? Co to znamená? "A stejně tak nemá jedno z těch báječných klonovacích prasátek." No neřekl bych, že je báječné.
"Živě na WWB!" ten kanál neznám. Co se to děje? "Pan Nikdo bude poslední na Zemi, který zemře díky sešlosti věkem."
O čem to sakra mluví?! Je mi 34. Opět se rozeznívá znělka a já vidím svůj obličej na obrazovce. Ne, ne, tohle není můj obličej. Nemůže být. Ruka se mi třepe při jediném pohybu, ale přesto s ní hýbu, abych zjistil to, co nechci. Opravdu, obraz přede mnou se hýbe naprosto stejně. Nemožné. Zvednu hlavu, abych se rozhlédl. Kolem mé postele létají… oči? Něco jako bílá zlatonka s okem. Co je tohle za zemi. Naštván sám na sebe hlavně proto, že si nic nepamatuji, a také že mi nic nikdo neřekne, jsem zvedl roztřesenou ruku a ukázal do očí, které sloužily jako kamery, sprosté gesto. Přirozeně se hned objevilo na obrazu přede mnou. Fascinující. Mávnul jsem rukou a okna i oči zahalila tlustá stěna. Konečně je klid, ale hudba hraje dál.
"Takže doktore, v národních záznamech nebyla nalezena jediná zmínka," super, zase ten gay "nic o jeho minulosti."
"Nevím, kdo pan Nikdo je. Neví to ani on." Moment. Tenhle hlas já znám. Nevím odkud, ale znám. "Vzpomínky našeho pacienta jsou pomíchané. Ale není neobvykle, že se v určité fázi nemoci velmi staré vzpomínky opětovně objeví a jsou velmi zřetelné." Už vím. Je to ten chlap s úsměvem. Matně si ho pamatuji. To on mi ukázal noviny, kde jsem byl údajně já. Všichni mi lžou. Tohle je jedna velká Lež!


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Verča Verča | Web | 15. ledna 2013 v 12:23 | Reagovat

Dobře napsané prostě dokonalé....

2 Boboo Boboo | 15. ledna 2013 v 12:34 | Reagovat

Úžasně napsaný

3 Bella Bella | Web | 15. ledna 2013 v 14:17 | Reagovat

To je jak básnička:-)

4 Nikky Nikky | Web | 15. ledna 2013 v 16:37 | Reagovat

Aoj moc pěkný bloček :)
Nechtěla by ses zapsat do mé soutěže? http://vsechno-ruzne.blog.cz/1301/soutez-komixokolaz#komentare

Byla bych ráda,pokud ano tak se rovnou zapiš ..neodepisuj na blog :)

5 Katie*/K^^ Katie*/K^^ | Web | 15. ledna 2013 v 18:47 | Reagovat

nádherné!♥

6 Angie♥ Angie♥ | Web | 15. ledna 2013 v 18:48 | Reagovat

To se ti moc povedlo !

7 Aneta Aneta | Web | 15. ledna 2013 v 19:09 | Reagovat

Krása! :)

8 TeSs TeSs | Web | 15. ledna 2013 v 19:59 | Reagovat

Nádhernýý =)

9 my-first-and-last-blog my-first-and-last-blog | 15. ledna 2013 v 21:03 | Reagovat

Ten film neznám, ale povedlo se ti to!:3 Jako vždycky:)

10 Tess** Tess** | Web | 16. ledna 2013 v 18:36 | Reagovat

To je úžasné!! :'))

11 N. N. | Web | 16. ledna 2013 v 18:54 | Reagovat

Wow, to je hodně dobrý! Trochu se v tom sice ztrácím, už si moc nepamatuju, jak to minule skončilo, ale tak nějak to dávám dohromady... Rozhodně je to super :))

12 *Evush* *Evush* | Web | 16. ledna 2013 v 19:11 | Reagovat

Nádherne napísané! ;))
Inak prepáč, že som teraz skoro vôbec neobiehala, pozastavila som blog a zase sa k nemu vrátila ;)

13 Celene Celene | Web | 16. ledna 2013 v 22:35 | Reagovat

skvělá animačka :-)

14 melissa-m melissa-m | 17. ledna 2013 v 14:34 | Reagovat

Užasné:O škoda, že ne delší:D:D jseš fakt talent!:)

15 Alyssa Alyssa | Web | 17. ledna 2013 v 21:18 | Reagovat

Přečtu si to zítra jsem tu jen naskok ještě musim do sprchy a učit se :D
Jo jsem zpět od zítřka rozjíždim blog :)

16 Sabí Sabí | Web | 18. ledna 2013 v 19:55 | Reagovat

dokonalýýýýý díl ♥ jako vždycky:'))) talente -.- závidím ti to:*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama