Poslední výstřel

18. listopadu 2012 v 11:45 | Papi |  Splněný sen
Předchozí díly můžete najít ZDE
Upozorňuji, že tohle je předposlední díl. Ještě budu psát epilog.

"Zdravstvuj!"
"Ty? To mě mohlo napadnout. A za zkratka I.G.P.? To má být jako co? Idiotský Gay Padouch?" odfrkla jsem si.
"Dovol, abych se zasmál. Ivan Gregorovič Petrov jméno mé, po kvítí voňavé!" pronesl dramaticky. Vytáhl si spod klobouku růži a přičichnul si k ní.

"Ale zajímá mě, jak si na to tak rychle přišla. Co mě prozradilo?"
Nechtěla jsem přiznat, že to byla jen náhoda. Potřebovala jsem, aby měl ze mě strach a chvíle hrála v můj prospěch.
"Lak. Zelený. Kdo kdy slyšel, že by Anny měla ráda zelenou."
V duchu jsem se zaradovala, že jsem provedla výborný herecký výkon. Podle jeho výrazu mi to zbaštil.

"Ach! Lady Anna! Jak líbezně to zní. To jméno lahodí mým uším. Nechtěla mi ho říct, ale teď to vím. Jak dokonalé je, skoro jako to mé. Lze jej přirovnat k jarnímu kvítku, které vylézá ze země, aby spatřilo slunce.
Až se pomstím Vettelovi tak spolu s Annou budeme vládnout celému ruskému podsvětí! A ty nám můžeš dělat třeba služku. Nebo tě zabiju." Pokrčil rameny.

Podíval se na hodinky "No myslím, že už by tu mohl být. Potřebuju, aby tě přišel zachránit. Hej tupci! Poslali jste ten dopis?" otočil se na 5 goril u dveří.

První se otočil na druhého. Ten zase na dalšího. Třetí koukl na čtvrtého, který prohlásil, že ten poslední to měl poslat. Všichni to souhlasně odkývali.
"Tak počkat!" ozval se nejmenší, když si uvědomil, že je nyní vina na něm. Zarazil se a sáhnul do kapsy. Vytáhl z ní dopis, který už by měl Vettel držet v rukou.

"Ehm… Šéfe, máme takový menší problém." Udělal dva kroky dopředu.
"Neříkej mi, že si to neposlal?" v Ivanovi se začínala vařit krev. "Ihned půjdeš a ten dopis pošleš! I kdybys toho holuba musel vysedět!" zařval a všech 5 strachem uteklo splnit úkol.
Nechápala jsem, čeho se tak bojí. Kdyby se proti němu rozešli, tak ho zašlápnou do země jediným krokem.

"Pracuji s obří armádou plnou volů," povzdychl si "Nyní ale pojďme navštívit Lady Annu."
"Ale ona… no to je jedno." Zavrtěla jsem hlavou nad zkomolením jejího jména.
Přišel ke mně blíž a odřízl lano, na kterém jsem visela. Žuchnutím jsem spadla dolů.
Zbytek provazu Ivan uchytil do ruky a rozešel se. Měla jsem co dělat, abych mu stačila. Po pádu mě noha bolela ještě víc než předtím. Snažila jsem se skákat po druhé, ale byla jsem spoutaná a v té rychlosti to šlo těžko. Čím déle jsme šli, tím větší bolest mi nohou projížděla.

Těžké zrezivělé dveře se se skřípotem otevřely. Uviděla jsem malou dřevěnou židličku, na které v bezvědomí seděla Anny. Místnost byla tmavá. Osvětlovala ji jediná žárovka, která sem tam poblikávala.

Přitáhnul provaz k sobě. Kopnul mě do zad a já odletěla k protější zdi. Samozřejmě to opět schytala má noha. Myslela jsem, že mi za chvíli upadne. Nikdy v životě jsem necítila takovou bolest.

"Tak co s tebou?" prohlížel si mě, jak se válím na zemi.
Upřímně jsem z něho strach neměla. Spíš jsem měla co dělat sama se sebou.
Avšak poté přišel blíž k Anny a začal si ji prohlížet. Pohladil ji po tváři "Je tak nádherná. Budeme vládci světa! Každého muže, který se na ni jen podívá, dám oslepit!" zavrčel "Je jen má!"

Někdo zaklepal na zavřené dveře. Ivan k nim přistoupil. Otočil klíčem v zámku a otevřel je. Za nimi stál vyklepaný bodyguard "Pane, myslím, že byste měl něco vědět."
Třásl se od hlavy až k patě "Do věže se dostal dravý pták. Zbylé holuby pozabíjel a pár jich snědl."
Těžce polknul "Prosím, prosím, nezabíjejte mě." Do očí se mu hrnuly slzy.

Ivan rázem zčervenal. Rozzuřeně vytáhl pistoli "Zmiz!" zařval. Jeho hlas se rozléhal po celé jeskyni jako strašidelná ozvěna.
Pomalu se otočil na podpatku směrem ke mně. Udělal pár kroků dopředu a zabouchl dveře.
Natáhnul rozklepanou ruku směrem ke mně.
"Víš, nikdy jsem to takhle nechtěl."

Vytřeštila jsem oči. Pane bože! Ten cvok mě opravdu chce zabít!
"Nemělo to takhle skončit," zavrtěl hlavou "Já jsem byl obyčejný obchodník. Prodával jsem květiny. Žil jsem spokojeně v jednom malém domku v Rusku se svým psem Olexim. Byl pro mě všechno." Zavřel oči a pomalu se nadechnul "Jeden den si jako vždy, pobíhal kolem. Rád si hrál s dětmi, co bydlely přes ulici. A Olex zrovna přebíhal cestu a…" rozbrečel se "a zrovna Vettel ,který projížděl naším městem, jel plnou rychlostí a…"
Otočil se zády a otřel si oči.
"Omlouvám se." Popotáhl a podíval se přímo na mě. Jeho pohled byl ďábelský, až mě zamrazilo pod kůží.
"Od té doby jsem ztratil veškerou lítost, lásku a slitování. Začala pro mě existovat jenom pomsta. Dělal jsem vše proto, abych si získal uznání mezi těmi nejhoršími padouchy podsvětí. A-"

"Počkat, počkat! Je to sice smutné, ale tohle všechno jen kvůli tomu?!" vytřeštila jsem oči.
"Jak jenom?" zamračil se "Byl všechno, co jsem měl, a Vettel mi ho vzal. A teď mu jeho laskavost oplatím."
Namířil zbraň na mě "Až tohle skončí, tak už bude jenom já a Anna. Získám zpět to, co jsem ztratil. Bude to nový začátek." V slzách mu oči zářily nadějí.

"Dasvidaniya děvuška!" dořekl a vystřelil.
Zavřela jsem oči a čekala. Doufala jsem, že to nebude bolet víc, než ta noha. Přemýšlela jsem, že jsem vlastně na světě dost dlouho a nic jsem nedokázala. Jen jsem všechno pokazila. Anny je kvůli mně teď v nebezpečí a bude určitě muset spát s tímhle… no fuj! Je to všechno moje vina. No vlastně není. Může za to Vettel! Jak se hlupák naparoval, že je nějaký borec, a přitom se ani toho Ivana nedokázal hned napoprvé zbavit.
Myšlenky se mi hrnuly do hlavy jedna za druhou a míchaly se. Všechno proběhlo tak rychle.

Přimáčkla jsem k sobě víčka a čekala. Ale nic jsem necítila.
Že bych byla už mrtvá? Tak to doufám, že jsem v nebi.
Pokusila jsem se pohnout. A opravdu. Cítila jsem, jak hýbu malíčkem u pravé ruky. Navíc bolest v noze trvala i nadále, tím pádem se něco muselo stát.

Pomalu jsem otevřela oči. Pane bože! Všechno bylo tak rychlé a zmatené. Viděla jsem ležící provaz na zemi. Do očí se mi hrnuly slzy. Z dálky jsem slyšela Ivanovo volání.
Co jsem to udělala? Je to moje vina. Nikdy si to neodpustím.
Celá jsem se třásla. Nebohé tělo dopadlo do mých rukou. "Pane bože…" vydechla jsem "Anny!" zařvala jsem. Po tváři mi stékal nepřetržitý vodopád.
"Ne!" sténala jsem.
"Poslouchej," řekla a vykašlala trochu krve.

Vzpomínám si, jak jsme byli v kině. Venku bylo 40stupňů a v uvnitř to nebylo o moc lepší. V tu dobu dávali film. Moc si z něho nepamatuju, protože jsme jako vždy dělaly bordel. Ale jednu scénu si pamatuju moc dobře.
Zrovna běžela po schodech nahoru. Když otevřela střešní dveře, viděla už jen padající kamarádku z okraje dolů. Ihned skočila za ní. V půlce pádu si otevřela padák a ladně dopadla na zem. Rozběhla se k ležící kamarádce, která jí umírala v náruči.
Tehdy jsem si nedokázala představit, jaké to je, jak to bolí.

Nyní je to však jiné. Tohle není film. V náruči mi leží kamarádka, která mi právě zachránila život tím, že obětovala ten svůj.
Položila jsem ji na zem a naslouchala.
"Kdybys tu teď zemřela, mě by nečekal už žádný život. Ale když tady umřu já, tak…"
"Ne! Ty neumřeš! Zachráníme tě!" zařvala jsem.
"Hele, co si tady budeme nalhávat. Z nás dvou jsi ty ten realista, tak si to přiznej." Usmála se "Promiň za všechno. Ani nemáš tušení, kolik ti toho dlužím za všechny ty roky. Ty máš ještě šanci na dobrý život, tak ji nepromarni a utíkej…" dořekla to.
Zavřela oči. Na tváři jí zůstal jen úsměv. Už nebyla. Je pryč.

Vstala jsem a koukla se na Ivana. Seděl na židli, kde byla Anny spoutaná. Opíral se rukou a lapal po dechu. Po tváři mu tekly slzy.
Udělala jsem pár skoků ke dveřím, ale on vzhlédnul. Namířil na mě roztřesenou rukou pistoli "Je to tvoje vina!" Jeho hlas se rozléhal i v těch nejzazších koutech.
Popotáhnul. Mrknul a po tváři mu sjel párek slz.
"Chcípni!"
Rychle jsem se otočila, abych odskákala pryč. Slyšela jsem výstřel, ale zrovna v tu chvíli jsem zakopla o botu Anny. Padala jsem na zem. Kulka mi projela rukou, jak máslo.

Otevřela jsem oči.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa


Komentáře

1 *Dee* *Dee* | Web | 18. listopadu 2012 v 12:26 | Reagovat

To je tak napínavý a procítěný, fakt nádherně píšeš...

2 terky-life / TeSs terky-life / TeSs | Web | 18. listopadu 2012 v 13:17 | Reagovat

Njekrásnější povídky jak jsem kdy četla máš fakt talentík =)

3 N. N. | Web | 18. listopadu 2012 v 17:30 | Reagovat

To je strašný! Ale krásně napsaný! Sice úplně nevím, kdo je ten chlap, protože jsem nečetla první dva díly, ale i tak jsem se do toho začetla a nemůžu se od toho odtrhnout. Bude další? :)

4 mrspapi mrspapi | E-mail | Web | 18. listopadu 2012 v 17:40 | Reagovat

[3]: ano ještě bude jeden díl:)

5 Melounek Melounek | E-mail | Web | 18. listopadu 2012 v 19:40 | Reagovat

Ohodnotila jsem ti blog :) Celkové hodnocení je: 53,5/60 a to znamená, že máš ode mě 1-

6 Bella Bella | Web | 19. listopadu 2012 v 15:20 | Reagovat

-.-

7 ♥Lucin♥ ♥Lucin♥ | Web | 19. listopadu 2012 v 16:18 | Reagovat

Ten obrázek se mi líbí!! :D

8 Step* Step* | Web | 19. listopadu 2012 v 16:50 | Reagovat

Píšeš tak napínavě.Zajimá mě jak to dopadne epilog určitě přečtu.Ten konec je moc napinavý :D Název mě děsí :D

9 Hanna Hanna | 19. listopadu 2012 v 17:24 | Reagovat

(y)

10 Hanna Hanna | 19. listopadu 2012 v 17:24 | Reagovat
11 DeNisQa DeNisQa | Web | 19. listopadu 2012 v 18:05 | Reagovat

Moc hezky píšeš ;)..dobře se to čte ;)

12 Aq/we--lowe-1d.blog.cz Aq/we--lowe-1d.blog.cz | Web | 19. listopadu 2012 v 19:27 | Reagovat

Ty máš upe DĚLOOO příběhy :)) moc se prostě libí jak píšeš :))

13 Corinne Corinne | 19. listopadu 2012 v 19:43 | Reagovat

Máš krásny layout :)

PS: Na blogu začalo druhé kolo súťaže http://the-l-o-w-e.blog.cz/1211/sutaz-2-kolo ;)

14 Orangee♥ Orangee♥ | Web | 19. listopadu 2012 v 20:15 | Reagovat

ahoj mohla by som ťa poprostiť o hlas ? http://the-l-o-w-e.blog.cz/1211/sutaz-2-kolo diky :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama