Let Fénixe

4. listopadu 2012 v 17:12 | Papi |  Splněný sen
Předchozí díly můžete najít ZDE


"Cože?" vyskočila jsem. Slzy se mi hrnuly do očí. Přece ho teď nemůžu opustit! Teď, když se konečně zdálo být všechno v pořádku. Naše láska se naladila na správnou notu. Mohli jsme spolu sedávat v restauraci při západu slunce v záři fotoaparátů nadšených fanoušků a novinářů. Už vidím ty titulky "Sebastian Vettel si našel mladší přítelkyni. Moc jim to spolu sluší!" a zanedlouho "Sebastian Vettel požádal svou Přítelkyni o ruku! Bude to svatba, jakou dějiny nepamatují!"
Dívala jsem se z okna a při tom si představovala náš společný život. Budeme mít 3 děti. Nejstarší budou dva kluci. Dvojčata. Budou se jmenovat Sebastian Junior Vettel a Bil Sebastianovič Vettel.
Poté budeme mít dceru. Její jméno nechám na Vettelovi. Určitě vybere nějaké úžasné. Třeba po mně. To by bylo něco…

Po tváři se mi koulely slzy, jako hrášky. Dívala jsem se z okna. Anny do mě něco hučela. Snažila se mě utěšit, ale já nemyslela na nic jiného. Věděla jsem, že je konec. Pokud by se tedy nehodlal k nám nastěhovat, což asi nehrozí. Nejdřív jsem si myslela, že je to osud, ale asi nebyl.
Po pár hodinách jsem nakonec na chvíli usnula.

Ráno mě vzbudilo vyzvánění telefonu. Vyskočila jsem a doufala, že je to Vettel. Vzpomněla jsem si na to, co se mi přes spánek uleželo v hlavě. Ze sluchátka se ale ozvalo pouhé "Dobré ráno, přáli jste si vzbudit. Je půl 6 ráno a v 8 vám letí letadlo. Prosím odevzdejte poté klíče na recepci. Přeji hezký den." A zavěsil.

Telefonát mě dostal zpět do reality. Vytočila jsem Vettelovo číslo. Dlouho jsem čekala, než se konečně ozval jeho hlas "Ahoj, tady Sebastian Vettel, pokud máte něco na srdci, nechte mi vzkaz a já se vám co nejdříve ozvu." Povzdychla jsem si "Ahoj, to jsem já. Ráno musím v 8 hodin odjet. Ehm… byla bych ráda, kdybys přišel na letiště. No samozřejmě nemusíš, jen jestli chceš. Nebo mi když tak můžeš zavolat. No, tak se za tím měj."
Nevěděla jsem, co přesně říct. Měla jsem dost práce s tím, abych se nerozbrečela. Slova se mi pletla do hromady a zamotával se mi jazyk.

Po balení a jedení jsme nastoupily do taxíku, který nás zavezl na letiště. Celé dopoledne jsem mlčela a utápěla se ve svých vzpomínkách a myšlenkách. Anny všechny pokusy na rozveselení vzdala už kolem 6 hodiny. Raději mě nechala tak. Věděla, že to bude lepší.

Bylo zrovna čtvrt na 8 a my vystoupily z taxíku. Vešly jsme dovnitř letiště a šly si odbavit kufry. Po všech prohlídkách nám zbývalo nanejvýš 15 minut do příletu letadla. Stála jsem na schodech a dívala se na vchod. Nebyl tu. Nepřišel. Vlastně nevím, co jsem čekala. Byl to jen takový prázdninový úlet. Nejspíš si také říká, že život pokračuje dál, že takhle by to nešlo.

Připadala jsem si jako gepard. Stála jsem nehybně a nepřerušovaně zírala na jedno místo. Z posledních nadějí mě vytáhla až Anny. Chytla mě za ruku a spolu se smutným úsměvem mě vedla ke vchodu do letadla. Naposled jsem se otočila a po tváři mi skápla slza. Zavřely se za námi dveře, protože jsme byly už poslední.

Letušky nás usadily na naše místa a nabídly nám něco k pití. O pár minut později se z reproduktorů nad námi ozvalo "Prosím nezapomeňte si zapnout bezpečnostní pásy. V případě úniku vzduchu se nad vámi spustí…" Povídala dál a předváděla, jak zapnou vestu, a další věci.
Já se stále dívala ven z okna. Doufala sem v tu romantickou scénu z filmů, když jeden odlétá a druhý běží za letadlem, mezitím co jí vyznává lásku a přeje si, aby zůstala. No, Happyend se tentokrát nekonal.

Nezahlédla jsem ho ani, když letadlo bylo ve vzduchu. Věděla jsem, že nosí mobil pořád u sebe. Má ho s sebou i ve voze na trati, a teď najednou ho někde zapomněl. Jak průhledné, to mi mohl rovnou říct, že už se mnou nechce mít nic společného. Moc jsem nad tím vším přemýšlela, až mi vyšlo tolik teorií, že jsem se z toho málem zhroutila.

Uteklo tak půl hodiny a my zrovna letěli nad nějakým pohořím. Najednou se rozsvítila červená kontrolka nad našimi hlavami. Letadlo se začalo divně naklánět a houpat. Všichni kolem začali panikařit, včetně mě. Lidé si odepínat pásy a pobíhali sem a tam. Pár inteligentních zašlo za letuškami a ptali se, co se děje.

"Nemám tušení. Jdu se podívat od pilotní kabiny." Odvětila jedna a zmizela z dohledu.
V letadle se strhlo hotové šílenství. Lidé zakopávali a padali na zem. Děti křičely a sem tam i nějaká matka. Houpali jsme se na obloze sem a tam. Rychle jsme ztráceli výšku. Ze střech se spustily masky, které jsme si urychleně nasadili.

Objevila se zděšená letuška. Oči vykulené a celá se třásla "Je tam jen jeden pilot. Mrtví. Neumí někdo z vás ovládat letadlo?" Rozhostilo se ticho. Bylo slyšet jen vzduch, který letadlo prořezávalo.
Všichni si vyměnili pohledy a poté se otočili dozadu. Nevěděla jsem nejdříve proč, ale zanedlouho pár z nich zvedlo prst a ukázalo jim na jednoho staříka vzadu.
"Je to vaše vina!" řekla jedna paní, co držela v náručí malého synka.

Otevřela jsem pusu, abych se zeptala Anny, ale ta mi to hned vysvětlila "Tohle je Marx King, jeden z nejbohatších lidí na světě. A podle téhle situace usuzuji, že si myslí, že někdo na něj chtěla spáchat atentát."
"Aha," pokrčila sem rameny, ale pak mi to došlo "Jestli umřu, tak ho uškrtím." Zavrčela jsem.
Letušky si sundaly boty na podpatku, aby mohly všude pobíhat a nasazovat lidem záchranné vesty.

Najednou ze záchodů vylezl chlap v černém obleku a červené kravatě "Co se to tu proboha děje?" vykulil oči. Jakmile mu někdo objasnil situaci, vyrazil kupředu. Zjistilo se, že je vyučený pilot. Sedl si na volné místo vedle mrtvého pilota. Začal mačkat pár tlačítek a zkoušel rádiovou vysílačku. Stála jsem hned za ním a sledovala, jak si počíná. Když se nikdo z vysílačky neozval, pověřil mě úkolem, abych pořád dokola opakovala větu, ve které jsem sdělovala naši polohu. Stále se nic neozývalo, ale nevzdávala jsem to.

Náhradní pilot se mezitím snažil dát dohromady letadlo. Za mnou se ozýval jen křik. Dívala jsem se z okna. Už jsme byli jen pár metrů nad zemí. Musela jsem se držet, abych nepřepadla dopředu, jak se letadlo řítilo čelem dolů.
"Mám to!" zakřičel pilot. Chytl řídicí páku a snažil se letadlo vyrovnat.
Autopilot oznamoval "Pozor, pozor! Zbývá 10 metrů do nárazu." Začal odpočítávat zbývající metry.
"Devět."
Sledovala sem pilota, který byl naše poslední naděje.
"Osm."
Už jsme neletěli kolmo k zemi. Trochu to vyrovnal, ale to nic neměnilo na věci, že za pár minut umřeme.
"Sedm."
Z čela nám rašil pot.
"Šest."
Zatajili jsme dech.
"Pět."
Polovina z nás raději zavřela oči a modlila se.
"Čtyři."

Najednou bylo ticho. Žádná trojka nepřišla. Otevřela jsem oči a zamrkala. On to zvládnul! Byla jsem nadšená, ale pořád jsme neměli vyhráno. Vrávorali jsme mezi skalami. Potila jsem se i na místech, o kterých jsem nevěděla. Držela jsem Anny za ruku a čekala, jak to dopadne.

Najednou se ozvala rána a letadlo sebou otřáslo.
Hlas z reproduktorů se znovu ozval "Pozor! Tvrdý náraz, přišli jsme o pravé křídlo."
Po zaznění vypukla hotová panika. Všichni brečeli, řvali, objímali se.

Naše letadlo ztrácelo nyní výšku ještě rychleji, než předtím. Padali jsme na jednu stranu. Už jsme se blížili k zemi. Pilot tahal za páku, jak nejvíc mohl a trochu jsme se dostali do vodorovné polohy.

"Tři."
Ozval se znovu ten hlas.
"Dva."
Vydechla jsem.
"Jedna."

XOXO
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa


Komentáře

1 friend-tera / TeSs friend-tera / TeSs | Web | 4. listopadu 2012 v 17:20 | Reagovat

Dokonalýý =) Nemam slov. Taky bych chtěla umět takhle psát příběhy, ale já je píšu spíše trapnéé :D

2 mrspapi mrspapi | E-mail | Web | 4. listopadu 2012 v 17:24 | Reagovat

[1]: tak to někdy zkus:) Pak ti řeknu, co si myslím:D

3 ~ Essie Forgotten ~ ~ Essie Forgotten ~ | E-mail | Web | 4. listopadu 2012 v 17:31 | Reagovat

Krásný příběh :O.Jak s tím můžeš mít trpělivost. WOW! Já bych neměla :D.
Píšeš opravdu pěkně :).

4 9SuperBlesk9 9SuperBlesk9 | 4. listopadu 2012 v 17:47 | Reagovat

Jůůůůůů :))) To je krásný =)) Moooc hezký příběh!!! Mááš mooc pěkný blog!! =))

5 verca-kokesova verca-kokesova | Web | 4. listopadu 2012 v 17:48 | Reagovat

Moc pěkný!
Čtu u tebe poprvé :)
Já taky píšu spíš trapné , takže to ani nemá cenu psát!
Ale pokračuj ;)

6 Terrezzka Terrezzka | Web | 4. listopadu 2012 v 17:49 | Reagovat

Příběh jsem přečetla celej, umíš krásně psát, taky bych tak chtěla umět psát...

7 Swenny Swenny | Web | 4. listopadu 2012 v 18:09 | Reagovat

Je to skvělý! Také jsem se už pokoušela něco napsat ;) :D Máš fakt talent, jen je tam pár, docela velkých chyb :DD ale kdo je nedělá :D

8 Hanička:D Hanička:D | 4. listopadu 2012 v 18:40 | Reagovat

kurde, proč končíš ak napínavě? neumřeli, že ne?:D:D

9 all-for-you-you all-for-you-you | 4. listopadu 2012 v 19:17 | Reagovat

moc pěkný přříbbbběěhhh

10 Twilight Sparkle Twilight Sparkle | Web | 4. listopadu 2012 v 19:20 | Reagovat

nemám slov...o.O Skvělý!!! :)

11 Bee Bee | Web | 4. listopadu 2012 v 19:20 | Reagovat

Vauu, super, tiež píšem príbehy :)

12 Just me Just me | Web | 4. listopadu 2012 v 19:26 | Reagovat

Wooow!! To je skvělý! Kdy bude další, potřebuju vědět, jak to dopadne! Je to fakt fantastický! :)

13 mrspapi mrspapi | E-mail | Web | 4. listopadu 2012 v 19:32 | Reagovat

[12]: někdy během týdne:)

14 Jessie Jessie | Web | 4. listopadu 2012 v 19:37 | Reagovat

Týjo to je nádherný ;))

15 Frankie Frankie | Web | 4. listopadu 2012 v 19:46 | Reagovat

Moc hezké :).. taky bych chtěla psát příběhy, akorát na ně nemám talent :D Kdysi jsem psala takové blafy a dnes už radši nic :D

16 H. H. | Web | 4. listopadu 2012 v 19:54 | Reagovat

Sakra, ty víš jak na to!  Celou dobu jsem byla uplně napjatá a četla a četla!  Na ukládám do oblíbených ! :) tvoje povídky jsou famózní! :)

17 K./my-world-k K./my-world-k | 11. listopadu 2012 v 17:10 | Reagovat

Krásnéé;)
Info pro tebe: Ahoj tady Katiexx(ted už jen K.) z blogu friend-tera na tomto blogu se budu pokoušet obíhat ale budu ráda když se podíváš na můj nový blog:http://my-world-k.blog.cz/ a okomnetuješ a zítra se zapíšeš do sbének:-)))Všechny tvoje komentáře vřele oplatím;-)

18 °kulich° °kulich° | Web | 11. listopadu 2012 v 17:40 | Reagovat

Jsem nervní jak kuře na pánvičce..! :D Tohle je parádní díl..! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama