Únos

26. října 2012 v 1:00 | Papi |  Splněný sen
Předchozí díly můžete najít ZDE



Srdce mi bušilo, jak o závod. V krku jsem měla sucho a nohy se mi rozklepaly. Co sem to udělala? Ale on to možná ani neviděl. Možná budu moct na něco vymluvit.
Podívala jsem se dolů. Moderátor začal ohlašovat výsledky závodu.
Když došel k prvním třem místům, přišli lidé v oblecích a medailemi a kyticemi.
Třetí a druhé místo obsadili Hamilton a Schumacher.
Oba dva mávali, byli nadšení. Vzájemně si gratulovali, i když by určitě raději získali zlato.

"… Sebastian Vettel!" Ohlásil moderátor a dav začal jásat. Sebastian vystoupil na stupínek vítězů na nejvyšší schod. Převzal medaili, výhru i kytici a se všemi si potřásl rukama. Usmíval se od ucha k uchu. Mával na celé kolo a radoval se.

Usmála jsem se radostí, ale i úlevou. Ta ale rázem přešla, když jsem viděla, jak po nějaké chvíli sestoupil ze stupínku vítězů. Jeho pohled se na chvíli úplně změnil. Vypadal, že zabije každého, kdo se mu postaví do cesty. Píchlo mě u srdce.

Joseph mě chytl za pas a položil mi bradu do vlasů. Rychle jsem odskočila. Snad v tom nehodlá pokračovat?
Jako obvykle jsem udělala to, co mi nejvíce šlo. Utekla jsem. Co jiného jsem mohla dělat? Nechtěla jsem se podívat nikomu ani do očí.

"Milý deníčku,
Jsem v Německu na Velké ceně. Neuvěříš, kolik se toho stalo. Kde mám vlastně začít? Je to tu nádherné. Ale všechny jsem zklamala a nejvíce sama sebe. Když jsme hledaly s Anny naše místa, tak nás zastavil jeden sekuriťák. Zavedl nás do soukromé lóže Sebastiana Vettela! Věřil bys tomu? Asi jsem se narodila s dobrou karmou, že mám takové štěstí. Nebo vlastně ne. Nemám. S Anny jsme čekaly na závod, když tu najednou se objevil. Vettelův mladší bratr - Joseph. Nemůžu říct, že jsme se nebavili. Vlastně to bylo super. Jenomže na konci závodu mě políbil. Hajzl! Celé to zkazil! Ale já taky. Nemůžu obviňovat jenom jeho. Nechala jsem se unést silou okamžiku. Ale bylo to celkem dobré. Opravdu líbat umí. Vlastně to bylo úžasné, ale jen do té doby, než jsem si uvědomila, že tu nejsme sami, a že nás pozorují. Určitě stojí za zmínku i to, že si nás jeden z fotografů vyfotil, takže už vidím příští titulek u novin. Přece jen se teď pohybuju ve světě slavných… Jen žertuji. Vraťme se k tématu. Nejhorší na tom byl ten nenávistný pohled od Anny. Tohle mi neodpustí. Co se týče kluků, vždy když se ji nějaký líbí, žádná jiná o něj zájem mít nesmí, jinak je schopná jí vyškrábat oči. Bojím se, že o ni přijdu. Ale jediné, co opravdu nechápu, byl, řekla bych smutný, pohled od Vettela. Nemůžu ho vlastně v danou chvíli popsat, ale připadalo mi, že sem mu nějak ublížila. Nemohla jsem tam nadále zůstat a čekat, až za námi přijde a já se mu budu muset podívat do očí. Ale co si to namlouvám? Přeci jen, on je SEBASTIAN VETTEL a já jsem nějaká ubožačka z maloměsta. Snažila jsem se…"
Další slova bohužel nejdou přečíst. Dopadají na ně moje slzy a rozmazávají je.

Rozhlédla jsem se kolem. Seděla jsem v jedné uličce, která byla tak špinavá, až jsem se sama zhrozila, jak sem se tu dostala.
Seděla jsem na zemi s deníčkem v ruce opřená o zeď. Musela jsem se chytit za noc kvůli nedaleké popelnici.
Když jsem viděla, jaké individua se potulují kolem, tak jsem raději vstala a uháněla pryč. Bylo to docela těžké, protože jsem si moc nepamatovala cestu, kterou jsem se sem dostala. Byla jsem moc rozrušená a slzy mi zakrývaly výhled na cestu.

S deníčkem v tašce jsem se hnala rychlým krokem ulicemi ve snaze dostat se zpátky. Všechno kolem mě působilo, jako jeden velký labyrint, ze kterého se nejde dostat ven. Vždy když jsem viděla cestu a vydala se po ní, zjistila jsem, že je to jen další slepá ulička. Všude kolem mě se válely na zemi střepy z rozbitých oken. Všechny paneláky byly postavěny z oranžových cihel které někomu nestály za to, aby je ještě přetřel barvou. Na každém rohu zapáchala popelnice spolu i s jejím nájemníkem uvnitř. Bezdomovci se váleli všude možně. Opilí, zdrogovaní, možná někteří i mrtví. Opravdu jsem neměla čas to zjišťovat. Cestou se potkávala skupiny Romů. Bylo to jedno velké Ghetto. Z bytů nade mnou se ozýval rámus a přísahám, že jsem i viděla věci, který lítaly z okna dolů.
Přibližně po hodině jsem si sedla na zem a vytáhla mobil. Jak už se stává, tak se mi ihned po odemčení vybyla baterie. V zoufalství jsem se rozbrečela. Nemůžu říct, jak dlouho jsem tam seděla. Ale když na mě někdo promluvil, už se začínalo stmívat.

Přede mnou stál nejspíš metr 60 vysoký muž v tmavě modrém obleku s červeným motýlkem. Pozvedla jsem jedno obočí. Němci teda musí mít opravdu zvláštní styl, pomyslela jsem si.
"Ahoj, ztratila ses?" pronesl klidným hlasem.
Vytřeštila jsem oči. Jak to, že mluví česky? Vyděsila jsem se. Tohle už vážně začíná být podezřelé.

Chlapík v saku mi podal ruku a pomohl mi vstát. "Dovol, abych tě odsud odvezl," usmál se na mě. Bílé zuby zářily na jeho tmavé kůži. Jak jsem řekla - plno příslušníků romské národnosti.
"Ne děkuju, já trefím sama," vyškubla jsem se mu a odcházela jsem. Když jsem byla u jeho auta a chtěla jsem zabočit za roh, kde bych se rychle rozeběhla, hbitě ke mně přiskočil a chytil mě kolem paže.
"Asi jsme si moc dobře nerozuměli. Já se tě neptal. Pojedeš semnou, ať se ti to líbí nebo ne." Řekl klidným hlasem. Pořád se usmíval. Když jste se na něho podívali, tak onen úsměv vás dokázal paralyzovat a uvést do jakéhosi dočasného klidu.
Ovšem to nic neměnilo na věci, že mi pevně stiskl ruku a neurvale mě hodil do auta. Zavřel za mnou dveře. Začala jsem ječet, vztekat se a bušit všude okolo mě.
Ovšemže zamknul dveře, takže jsem se nemohla dostat ven. Doufala jsem, že mě někdo uslyší, ale venku nebylo ani živáčka.

Nastoupil si do auta a nastartoval.
"Hej umlč ji!"
Až teď jsem si všimla, že vedle mě sedí další chlap. Měl podobnou postavu, jako ti z ochranky od Vettela. Vytáhl pásku a přelepil mi pusu. Z očí mi začaly vytékat slzy. Cítila jsem, jak se mi rozmazává řasenka. Měla jsem už i svázané ruce, takže jsem se nemohla ani pohnout. Mí únosci celou dobu mlčeli. Nevěděla jsem, o co tady jde. Musel to být nějaký omyl.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa


Komentáře

1 Mrs.Vettel Mrs.Vettel | 26. října 2012 v 16:07 | Reagovat

úžasné :***

2 ofdms ofdms | 26. října 2012 v 22:17 | Reagovat

jojojojojo, máš to pěkné!

3 ofdms ofdms | 26. října 2012 v 22:19 | Reagovat

celou dobu brečela, ale až byla v autě se jí rozmsala řasenka, to jako vážně?:O

4 mrspapi mrspapi | E-mail | Web | 26. října 2012 v 22:20 | Reagovat

no kvůli tobě to přepisovat nebudu:D

5 ofdms ofdms | 26. října 2012 v 22:21 | Reagovat

já semsuperman, takže to koukej přepsat!-_-

6 mrspapi mrspapi | E-mail | Web | 26. října 2012 v 22:23 | Reagovat

nejsi, bohužel jen originální demonova fantastická milující sexuálníbohyně.. zkráceně supercigy:-*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama