Odpuštění

30. října 2012 v 21:45 | Papi |  Splněný sen
Tato povídka již byla zveřejněna, ale přidala jsem k ní ještě něco, protože byla moc krátká:)
Předchozí díly můžete najít ZDE

=Předem se omlouvám za to, že v prvních dvou dílech mluvit Vettel anglicky a poté už česky. Nechtělo se mi to překládat a takhle toho můžu napsat více. Navíc by někteří tomu nemuseli rozumět. Děkuji za pochopení. =

Usmál se a podal mi ruku.
Nechytla jsem ji. Za prvé protože moje čest byla pošpiněna. Styděla jsem se za sebe. Jak jsem zbaběle utekla a oni museli pro mě přijít. Za druhé proto, že jsem měla pořád svázané ruce za zády.
Po chvíli si to uvědomil a sehnul se ke mně. Začal rozvazovat uzly. Jeho ruce byly tak jemné a hebké, že jsem se ho málem zeptala, jaký používá krém. Jelikož to měl zavázané za necelých 20 sekund, usoudila jsem, že Ivan opravdu neuměl dělat uzly.

Opatrně za mě sundal lano a odhodil ho stranou. Po tom ještě přeřezal uzly na rukou a na nohách. Nevěděla jsem, co si mám mnout dřív. Podívala jsem se na ruce, které byly celé fialové a na zápěstí byly červené, místy až do krve, otlaky. Nohy na tom nebyli o nic lépe.
Podepřel mě, abych mohla vstát. Až teď, když jsem měla krev v nohách, jsem si všimla, že nemám na nohách ani boty, ani ponožky.
Navíc, když jsem vstala, uvědomila jsem si, že mám chodidla samou třísku. Pokaždé, když jsme došlápla, jsem ucítila nesnesitelnou, pichlavou bolest. Po pár krocích jsem se sesunula na zem. Dívala jsem se na své zakrvácené chodidla. Nebýt toho, že tam byl Vettel, bych se už dávno rozbrečela.

Zvedla jsem hlavu a viděla, jak do auta nakládají dvě gorily. Pak se vrátili pro Gregoroviče. Najednou se Joseph zastavil "Co to má s uchem?" zeptal se zděšeně a prohlížel si ho.
Zasmála jsem se "Měl si ho vidět, ječel, jak malá holka."
Gregorovič se se zamračením zastavil. Hrdě se postavil "Když už, tak jako velká drsná holka."
Anny protočila panenky a kopla ho do zadku "Nikdo se tě na nic neptal."

Zasmála jsem se. Pootočila jsem hlavu a viděla jsem, že Sebastian sedí naproti mně. Vytáhnul z malé kapsičky u opasku lahvičku s vodou. Otevřel ji a opatrně tekutinu nalil na ránu. Zaštípalo to. Trochu jsem ucukla. Když to vidět, pohotově mě chytil za ruku. Nechtěla jsem se mu po tom všem podívat do očí. Zírala jsem pořád na nohu a trochu se usmála. Druhou ruku zvedl a chytl mě za bradu. Naše pohledy se střetly. Ukázal mi jeho okouzlující úsměv. Chtěla jsem zastavit čas a vychutnat si ten pocit.

"J-já… nechtěla jsem. Vím, že jsem udělala chybu. Taková opravdu nejsem, přísahám. Nevím, co to najednou do mě vjelo. Přála bych si, aby se to nikdy nestalo…"
"Tak hele!" otočila jsem se a uviděla Josepha, který stál opřený o kapotu auta a mračil se.
Můj pohled opět spadl na Sebastiana, který se jen uchechtl. Bylo mi jasné, že si tuhle situaci náramně užívá, avšak na své tváři s dokonalým úsměvem nedal nic znát.

"Nemáš tušení, jak toho lituju…" sklopila jsem zrak.
Pohladil mě po vlasech "Doufám, že hodně."
"Cože?" zamračila jsem se. Ale než jsem stačila cokoliv dodat, políbil mě. Bylo to tak náhlé. Cítila jsem jeho teplé rty na mých. Chtěla jsem radostí začít skákat, ale to by v dané situaci nebylo moc dobré řešení.
Konečně! Teď jsme si ne 100% jistá, že je to Vettel! Nevím, jak dlouho jsme se líbali, ale vyrušil nás až Joseph "Musíme jet, hrdličky!" na kterém bylo vidět, že mu to zřejmě vadí.
Ale nechtěla jsem si tím kazit náladu. Na to jsem byla až moc šťastná. Postavil se a k mému překvapení mě vzal do náruče. Nesl mě směrem k autu jako pírko.
Opatrně mě položil na sedadlo a sám si sedl za volant a nastartoval.

Přibližně po 20ti minutách zastavil u hotelu. Políbil mě na čelo "Ještě se ti ozvu."
Usmála jsme se. Věnovala jsem mu poslední pohledy, mezitím co mi Anny pomáhala z auta. Zavřel jsem za sebou dveře. Ještě mi přes okýnko zamával a odjel na policejní stanici, aby jim předal Gregoroviče a Hagridy.

Šli jsme do našeho pokoje a ihned si daly sprchu.
Usadily jsme se pohodlně naproti sobě v tureckém sedu. Anny vyndala ze šuplíku pinzetu a vytahovala mi třísky z noh.
Asi po 5 minutách jsem prolomilo hustou atmosféru a s ní i ticho.
"Poslyš, já… "
"Nic neříkej." Odbyla mě.
"Cože? Chtěla jsem se ti omluvit. Ani nevíš, jak…"
"Už… nic neříkej. Slyšela jsem to, když jsi to říkala Vettelovi. Nemusíš se opakovat." Odsekla.
Po těch slovech mi zvlhly oči. Chtěla jsem jí všechno říct, vysvětlit to, chtěla jsem, aby věděla, jak se cítím.

V místnosti bylo ještě více dusno, než předtím. Chtěla jsem být teď doma. Vybrečet se do polštáře a svěřit všechno svému deníčku.
Po tváři mi začaly stékat slzy. Snažila jsem se uklidnit, aby si toho Anny nevšimla. Byla jsem přesvědčena, že by se mi vysmála.

Zvedla jsem ruku a dělala, že si prohrabuju vlasy. Mezitím jsem si otřela uplakané oči. Nevím, jestli to bylo dobře, nebo ne, ale nejspíš tomu tak osud chtěl a jedna slza ukápla Anny na ruku. Hbitě zvedla hlavu a podívala se na mě. Chvíli jsem tak zírala, ani se nepohnula. Nemohla jsem určit, co se jí právě honí hlavou.

"Ehm… tak asi půjdeme spát ne?" řekla jsem po chvíli s odkašláním.
Než jsem to stačila dopovědět, skočila mi kolem krku a pevně mě objala. Byla jsem překvapená. Seděli jsme tak nejméně 10 minut. Obě jsme propukly v obrovský pláč, ve kterém jsme si vyvěnovaly omluvy. Nakonec jsme se od sebe odtrhly. Pokračovala ve vytahování třísek a já jí mezitím vyprávěla o všem, co se dnes stalo.

Jakmile jsem skončila, dala se do vyprávění ona.
"Hned po tom, co si utekla, přišel Vettel za námi. Kdybys viděla ten jeho výraz, když zjistil, že tam nejsi." Zasmála se "Trošku se pak s Josephem nepohodli a dál mu přes držku. Jenomže když dorazil ten holub, jakoby oba dva nabrali nové síly v odhodlání tě zachránit. Vettel naskočil do nejbližšího vozu a uháněl za tebou. Na policii ani nepomyslel. Tak jsme rychle šli za ním, aby neudělal nějakou hloupost, jako třeba vět s autem přímo do zdi."

Zasmála jsem se. Hřálo mě u srdce pomyšlení, že se o mě bál.
Ještě jsme si chvilku povídali, ale na konec jsme ulehly do postelí a oddávaly se říši snů.

Překvapivě se mi nic nezdálo, ale spala jsem klidně a spokojeně.

CRRR!
Zazvonil telefon. Leknutím jsem otevřela oči. Podívala jsem se na hodiny, které ukazovaly 3:15. Začala jsem ječet, čímž jsem vzbudila Anny.
"Co tu tak řveš? Zvedni ten telefon!" zabručela.
"Ale Anny! Je 3:15! Víš přece, co to znamená! Dívali jsme se spolu na film 3:15 zemřeš! Je hodina duchů!" začala jsem se třepat.
"Pane bože! Vždyť v tom filmu nikomu nevolali!"
"Ale třeba se to prolíná s Kruhem. Přesně za sedm dní zemřeme!"
Protočila panenky. Se vzdychnutím vstala a zvedla telefon. Mezitím jsem se schovala pod peřinu v domnění, že mě takhle nikdo nenajde.
"Ano. Jistě. Budeme tam. Nashle." Dopověděla a opět si lehla do své postele. "Volal tvůj otec, že prý se o nás bojí kvůli nepokojům, které jsou teď v Německu. Nejspíš je to někde blízko nás. Říkali to teď ve zprávách, tak musel zavolat a ujistit se, že jsme v pořádku."
Kývla jsem na souhlas.
"A je tu ještě něco. Objednal nám letenky. Ráno v 8 odjíždíme."

XOXO
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa


Komentáře

1 Mrs.Vettel Mrs.Vettel | 28. října 2012 v 22:20 | Reagovat

:*********

2 photo-style photo-style | Web | 29. října 2012 v 7:01 | Reagovat

Super píšeš jako spisovatelka.

3 Melounek Melounek | E-mail | Web | 29. října 2012 v 15:15 | Reagovat

To je poslední díl? :-)
Pokud jo, tak určitě napíšeš další povídku, že jo? ;-)

4 mrspapi mrspapi | E-mail | Web | 29. října 2012 v 15:50 | Reagovat

[3]: ne není:) tohle není celé, ještě to dneska budu dodělávat a pak budou další díly:)

5 Katellinka Katellinka | Web | 29. října 2012 v 15:55 | Reagovat

ahojky ptala ses mě v jakém programu jsem dělala video tak v windows movie maker :) na mojí tvorbu mi to úplně stačí :)

6 Markét Markét | Web | 29. října 2012 v 16:47 | Reagovat

Dobrá povídka :))

7 9SuperBlesk9 9SuperBlesk9 | E-mail | Web | 29. října 2012 v 16:53 | Reagovat

Jééééééééééééé To je moooc pěkný příběh =))) Supééér =)))))))))) Fakt mooc hezký =)) Máš moooc pěkný blog!! =))

8 Just me Just me | Web | 29. října 2012 v 17:02 | Reagovat

To je božíí!! Píšeš fakt krásně! Skoro jako Jules Verne ;)) Úplně jsem se do toho vžila :)) Fakt hrozně hezký :)

9 friend-tera / TeSs friend-tera / TeSs | Web | 29. října 2012 v 17:33 | Reagovat

To je nádhernýýý =) Máš talent na psaní příběhů ;)

10 Hanička:D Hanička:D | 29. října 2012 v 19:26 | Reagovat

^_^ ta je fakt hezká!:) a doufám, že ty pro mě budou ještě lepší:D:D

11 mrspapi mrspapi | E-mail | Web | 29. října 2012 v 19:36 | Reagovat

[10]: ty nejlepší:D

12 Hanička:D Hanička:D | 29. října 2012 v 19:39 | Reagovat

no to doufám:D ale chcu tam taky aby e o mě kluci prali:DDDDD

13 °kulich° °kulich° | Web | 29. října 2012 v 20:10 | Reagovat

Tenhle se povedl..já se od toho nemůžu odtrhnout..! :D

14 mrspapi mrspapi | E-mail | Web | 29. října 2012 v 20:21 | Reagovat

[13]:ještě to není celé:) kolem 10 přidám zbytek :)

15 salek-reality salek-reality | 29. října 2012 v 20:37 | Reagovat

[14]: jupí..! :D

16 Krikri & Štěpka Krikri & Štěpka | Web | 31. října 2012 v 16:30 | Reagovat

Slvělý jak jsem psala až budeš dospělá budeš spisovatelkou.

17 friend-tera / TeSs friend-tera / TeSs | Web | 31. října 2012 v 17:30 | Reagovat

Už jsem to tu několikrát psala, ale ty tvoje příběhy jsou prostě nejlepšíí =) Máš opravdu na tohle talent a kdyby se s tebe stala spisovatelka ani se nebudu divit a tu tvojí knížku bych si i koupila ;)

18 mrspapi mrspapi | E-mail | Web | 31. října 2012 v 18:13 | Reagovat

[17]: děkuju všem:) fakt?:O tak to ti tam dám věnování!:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama