Noční můra Halloweenu

31. října 2012 v 22:41 | Papi |  Povídky
Všem přeji veselý a strašidelný Halloween.



"Mamí, mamí! Už jsou tady! Už jsou tady! Kde mám ten kostým?" Seběhl po schodech.
"Miláčku, v kuchyni na stole. Nezapomeň si vzít pytel. Je na botníku.

Mladší bratříček proletěl přímo kolem mě. Zvedl ze stolu čistě bílý ubrus a přehodils i ho přes hlavu. V plachtě byly vyřezané dvě dírky, ze kterých koukala dvě malá hnědá očka.
"Niki, Niki, vidíš? Je ze mě duch! A za co půjdeš ty?" zeptal se mě zvědavě.
"Ale takové kraviny jsou pro malý děcka." Řekla jsem a cvrnkla ho do čela. Podívala jsem se na sebe do zrcadla. Černá sukně, silonky a halenka ve stejné barvě. Na hoře v pokoji na mě ještě čekala zeleno-černá šála. Podívala jsem se na ruku, na které se nacházelo nalepovací tetování, stejné, jako mají smrtijedi.
Abych to správně řekla, tak jsem vlastně kostým měla. Uslyšela jsem zvonek.
"Mami! Už jsou tady. Je čas, abyste už s Markem šli!" zavolala jsem.
Po pár minutách už máma scházela ze schodů, oblečená za čarodějnici. Chytla Bratříčka za ruku a společně vyšli z domu. U dveří se potkali s mými kamarádkami.

Amy, Linsy a Sarah vešli do domu a zavřeli za sebou. Měli na sobě oblečené skoro to stejné, co já. Předem už jsme se domluvily, že o Halloweenu všechny u nás budou spát. Mezitím, co má matka a brácha šli koledovat, jsme se domluvili, že budeme vyvolávat duchy, abychom naladili tu správnou atmosféru.

Vyšly jsme po schodech na horu. Zhasly jsme světla a zapálily svíčky. Linsy vytáhla z tašky Spiritickou tabulku. Posadili jsme se do kruhu a chytli se za ruce.

Upřímně se nic nestalo. Žádné odpovědi na naše otázky nepřišly. Nemůžu říct, že bych vůbec čekala něco jiného. Vlastně jsem ani pořádně nevěděla, co se má přesně stát. Celá strašidelná atmosféra byla v čudu.
Vydaly jsme se tedy ven, alespoň vyžebrat pár sladkostí od sousedů. Vždycky jsem to spletla a říkala jsem "Peníze, nebo život." Všechny jsme ihned vylekala a nedostaly jsme nic, jenom teda vynadáno.

Nakonec jsme přece jen něco získaly a vydaly jsme se zpátky domů. Bylo už celkem pozdě, ale venku pořád poletovala spousta dětí s maminkami. Když jsme se vracely přes ulice, zahlédla jsem jeden dům. Před pár dny před ním stála ještě cedule "Na prodej."

Nyní však se zdálo, že už ho někdo obývá. Avšak okna byla potemnělá a nabíhala mi z nich husí kůže. Stály jsme přímo před ním. Najednou se za oknem mihl jakýsi obličej, který nás, i když jen na okamžik, sledoval. Přeběhl mi mráz po zádech. Jak je mým zvykem, když se něčeho bojím, strnu na místě a nemohu se hnout. Kamarádky byly už daleko přede mnou. Jakmile si všimly, že je nenásleduju, přiběhly za mnou. Řekla jsem jim o obličeji i o pocitu, který ve mně toto místo vyvolává.

Stály jsme tam a sledovaly dům. Najednou se v jednom pokoji rozsvítilo a my uskočily leknutím dozadu. Dveře zaskřípaly a pomalu se začaly otevírat. Zafoukal silný vítr, který nás mrazil pod bundami.

K našemu překvapení se za dveřmi objevil malý dědeček. V ruce nesl koš plný sladkostí. Chudák, nejspíš ho tu nikdo nezná, tak za ním ani nikdo nepřišel. Jak smutné. Chtěla jsem mu alespoň trochu udělat radost, tak jsem chytla holky za ruce a rozběhla se s nimi za ním. Radostně se na mě usmál. A podával nám sladkosti.
"Vezměte si jich, kolik jen budete chtít."
Zaradovaly jsme se a nabíraly si bonbóny. Najednou jsem uslyšela křik. Dětský křik. Podívala jsem se kolem, ale nezdálo se, že by ho slyšel ještě někdo jiný, tak jsem to pokládala za běžnou Halloweenskou věc.
Uslyšela jsem to znovu. Zdálo se, že to jde z domu.
"Slyšeli jste to taky?" zeptala jsem se zmateně.
"Co jako?" ozvaly se ostatní.
"Ehm, to byli jenom mé plíce." Řekl stařík a odkašlal si "už musím jít," řekl a zabouchl nám dveře přímo před nosem.

"Tak to bylo divný," řekla Sarah. Raději jsme se otočily a šly pryč.
"Stůjte!" zařvala Linsy "myslím, že to slyším taky, a rozhodně to není dědovo kašlání."
Všechny jsme strnuly na místě a natahovaly uši, abychom všechno slyšely.

Ozval se znovu. Dětský křik. Hlasitější, než předtím. Ozýval se z boku domu. Vyměnily jsme si pohledy a bylo nám jasné, na co ta druhá myslí. Tohle je konečně to pravé Halloweenské dobrodružství!

Obešly jsme nenápadně dům. Prodíraly jsme se všelijakým křovím a houštím. Když jsme se konečně doplahočili za dům, našli jsme malé dveře v zemi. Atmosféra houstla. Zlověstné ticho přelomil až další výkřik. Bylo jasné, že přichází z těch dveří.
"A nezavoláme policii?" roztřepala se Amy.
"Ty si strašpytel! Sleduj a uč se!" pronesla klidně Linsy a vyšla z našeho úkrytu. Po špičkách cupitala k dvířkům a opatrně vytáhla železnou tyč, která měla zabránit jakémukoliv otevření ze vnitř.

Otevřela rychle, ale tiše dveře a uskočila zpátky k nám. Zírala jsem, jak až dokáže být tajemná, bystrá a hbitá. Tohle bych od ní opravdu nečekala.

Ze zdola se linulo zářivě světlo. Neměla jsem odvahu tam jít. Ani Linsy, ani žádná z nás. Alespoň do té doby, než jsem uslyšela ten hlas. Hlas svého mladšího bratříčka, jak volá o pomoc. To byl ten dětský křik. Patřil jemu. Bylo to volání o pomoc.

Bez rozmyslů, aniž bych pořádně věděla, co dělám, jsem tam vběhla. Holky jsme nechala daleko za sebou, i když mě následovaly. Byla jsem dole v cuku letu.
"Pane bože!" vydechla jsem. Byla to malá stodola. Zem byla kompletně pokrytá senem a stěny, na kterých visely pily a kladiva, byli ze dřeva. V rohu byla naházená kupa prken a na druhé straně se povalovaly staré kolečka.

Uprostřed toho všeho ležel můj malý bráška. Byl svázaný lanem ke sloupu. Oči měl celé opuchlé od pláče. Když mě uviděl, vyděsil se ještě víc.
"Niky… t-ty musíš odejít…"
Neposlouchala jsem ho. Popadla jsem nejbližší nůž a začala jsem řezat lano. Holky mezitím dorazily.
"Co se to tu děje?" Všechny zíraly kolem sebe.
"Můžete mi pomoct?" zařvala jsem, což je vytrhlo z transu a klekly si vedle mě.

"Anny sakra poslouchej mě! Musíš odsud pryč. Už si jde pro tebe!" řekl mi.
"Kdo?" zarazila jsem se.

Uslyšeli jsme ránu. Někdo zavřel dvířka, kterými jsme přišly. Uslyšely jsme klapání bot po schodech. Zvuk se přibližoval a my se tiskly k sobě.

Najednou jsme ho viděly. Byl tak obrovský a děsivý. Cítila jsem strach, jak o sebe, tak o ostatní. Z tohohle se jen tak nedostaneme. Měl hrůzostrašný úsměv a v očích byla nenávist.
Podívala jsem se na brášku "K-kdo to je?" zeptala jsem se, i když jsem znala odpověď.
"Ďábel."

XOXO
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Máte rádi Halloween?

ANO
NE

Komentáře

1 Katniss ^^ Katniss ^^ | Web | 1. listopadu 2012 v 9:40 | Reagovat

Aneto! ^^
Proč musíš psát tak úžasně a tak napínavě? ^^ Kámo, já skoro nedýchala, když jsem to četla. ;) Strašně moc se v psaní zlepšuješ, tohle je naprosto dokonalé! ;)

2 Krikri & Štěpka Krikri & Štěpka | Web | 1. listopadu 2012 v 13:57 | Reagovat

Hustej příběh četla jsem ho celej no a nevím jak to skončí.Bude pokračování toho co se stane zabijeje?Nebo utečou?

3 mrspapi mrspapi | E-mail | Web | 1. listopadu 2012 v 15:35 | Reagovat

[2]: nebude:) nechala sem to tak jakože tajmené:DD

4 melissa-m melissa-m | E-mail | Web | 1. listopadu 2012 v 15:36 | Reagovat

Oh! Važně dobré!! Musíš to někam posílat! Nebo napsat knihu!! Vážně!:OO:D

5 Frankie Frankie | Web | 1. listopadu 2012 v 16:13 | Reagovat

Bože, já byla tak napnutá!! :D četla jsem že nebudeš dělat pokračování.. :D škoda, mohlo by to být zajímavé :D :D jinak fakt dobře napsané.. Peníze nebo život :D

6 friend-tera / TeSs friend-tera / TeSs | Web | 1. listopadu 2012 v 18:03 | Reagovat

Jééé to je dokonalýýýý =) A děsně napínavý =) Ty máš opravdu talent na to psaní =)

7 Just me Just me | Web | 1. listopadu 2012 v 18:07 | Reagovat

Wow!! To je dost drsný... Nechtěla bych to zažít. :/

8 H. H. | Web | 1. listopadu 2012 v 18:10 | Reagovat

Si děláš srandu ne? :D Div že jsem se ne po***** strachy :D Mají opravdu odvahu, já bych třeba ty dveře nikdy jako první neotevřela. I když je fakt, že šlo o jejího bráchu... příjde mi to takové halloweensky tajemné :) líbí se mi to! :) Bude i další díl? :)

9 Charlott Charlott | Web | 1. listopadu 2012 v 18:11 | Reagovat

Videt satana nebo dabla nebo tak tak se asi pokadim :D Miluju hororové příběhy a tenhle je skvělý! :)

10 mrspapi mrspapi | E-mail | Web | 1. listopadu 2012 v 18:13 | Reagovat

děkuju všem:)

[8]: ne tady toho ne:) zas ale napíšu něco jiného :)

11 Áďa Áďa | Web | 1. listopadu 2012 v 18:26 | Reagovat

Hustý příběh..! :D škoda že nebude pokračování..:( :D

12 Ciel Clark Ciel Clark | Web | 1. listopadu 2012 v 21:02 | Reagovat

[3]: Tak to jako ne, pokračování, prosím! :DD Fakt, víš jak je to zajímavé, já teď nebudu moct spát! :DD

13 Katellinka Katellinka | Web | 3. listopadu 2012 v 16:51 | Reagovat

to je zajímavé, ale chtělo by to uzavřený konec :D .. jinak moc dobře píšeš :)

14 lokalos lokalos | 4. listopadu 2012 v 20:18 | Reagovat

napínavé ale potom když jste věděly že je to ďábel tak jak jste se otamtuď dostali?

15 mrspapi mrspapi | E-mail | Web | 4. listopadu 2012 v 20:22 | Reagovat

[14]: nedostali no:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama