Anděl

28. října 2012 v 18:43 | Papi |  Splněný sen
Předchozí díly můžete najít ZDE

"Cože?"
"Jak jsem řekl a opakovat už to nebudu." Zamračil se, ale úsměv mu zůstal. Vypadal, jako ďábel, který přišel z prohnilého pekla.
Otočil se o 360 stupňů. Zakroužil prstem kolem klobouku a opatrně ho otočil. Sáhl rukou dovnitř a vytáhl malého holuba.
"To mělo být jako kouzlo?" nadzvedla jsem obočí.
Zamračil se "Zavři zobák!"
Vzal holuba do dlaně a z kapsy u saka vytáhl malý papírek, který smotal do trubičky a připevnil ho holubovi na nohu.
Přemýšlela jsem, jak by se asi teď zachovali ve filmu, kdyby byli ve stejné situaci, jako já. Hlavou mi běžely celé nahrávky ze všech filmů, co jsem kdy viděla. Začala jsem vymýšlet strategii. Nemůžu být přece tak hloupá, abych si hrála na nebohou paničku, která se musí zachraňovat.
Zamračila jsem se.

"Můžu s vámi mluvit?" usmála jsem se.
Podezřívavě se na mě podíval "O čem?" přišel trošku blíž ke mně.
"Musím vám něco říct…" dramaticky jsem se rozhlídla kolem "ale co v největší diskrétnosti, prosím."

Pokrčil rameny a opatrně se přibližoval. Když už byl pár milimetrů ode mne, nastavil ucho k mým ústům. Využila jsem situace a kousla jsem ho do ucha. Málem jsem se pozvracela, když se mi v puse rozlívala krev spolu s jeho ušním mazem.
Začal vískat, vřeštět a mávat rukama kolem sebe. Po chvíli jsem ucho pustila, protože hrozilo, že mi ten kousek zůstane v puse a to už bych vůbec nepřežila.
U pasu mu vysel malý kapesní nožík, který už jsem dříve zpozorovala. Natáhla jsem se pro něj a za úchytku ho chytila do zubů.
Další postup jsem už ovšem nedomyslela. Doufala jsem, že si přeřežu lana a uteču. K mojí smůle, jsem nemohla hlavu vytočit o 180 stupňů, abych si přeřezala lana na rukách, ani jsem se nemohla hlavou dotknout země, abych se zbavila provazů na nohách.
Mezitím, co se můj věznitel válel na zemi, jsem alespoň využila situace a zhoupla jsem se, čímž jsme se postavila na nohy. Chvíli jsem se snažila udržet balanc. Jakmile se mi to povedlo, odskákala jsem, nejrychleji, jak mi to okolnosti dovolovali, ke dveřím.

Jakmile se šéf vzpamatoval, zavolal "Co tu tak stojíte, vy paka? Dělejte, chyťte ji!"
Neříkal jim paka jen tak nazdařbůh. Rozběhli se ze dvou koutů přímo naproti mně. Zavřel jsem oči, ale uslyšela jsem ránu. Ty dva paka se srazili. Zrovna se váleli na zemi a drželi se za hlavu.

Radostí jsem začala skákat pryč. Jenomže po dvou skocích mě něco chytlo za nohu a já tvrdě přistála na zemi. Byl to jejich šéf. Pořádně jsem se bouchla a to ho zřejmě potěšilo.
Jeho ďábelský smích se rozléhal po celé místnosti. Zamrazilo mě v zádech a ztuhly mi všechny končetiny.

Nohu mi stisknul ještě pevněji, čímž mi do ní přestala proudit krev už naprosto.
"Dobrý pokus, zlatíčko." Zašklebil se.
"Achjo, ve filmu to vypadá vždycky lehce…" Zamyslela jsem se "Asi začnu chodit na karate, nebo jiný bojový sport."

"Myslím, že k tomu už nebudeš mít příležitost. Protože, jestli to tak půjde dál a ty budeš utíkat, zabiju tě dřív, než stihneš mrknout okem!" Postavil se a oprašoval si sako. Vytáhnul z kapsy bílí kapesníček, přiložil si ho na ucho a šátkem z druhé kapsy ho přivázal tak, aby držel.

Přešel ke mně a vzal mi nožík z pusy. Přeřezal lano, které mě drželo u židle. Chytl mě za ruce a neurvale mě tahal směrem k jednomu ze 4 sloupů, které nejspíš držely střechu. Když jsme stály tak 2 metry od něho, otočil mě a hodil na zem. Tvrdé přistání na podlaze doprovázela velká rána do hlavy o kovový sloup. Odešel ke stolu. Než jsem se stačila vzpamatovat, byl zpátky s ještě větším lanem. Dřepnul si ke mně s 3x kolem mě provaz obtočil. Nakonec se ujistil, že je to dost pevné a zavázal to. Podle času, který u toho strávil, počítám, že buď neumí vázat uzly, nebo je jich tam alespoň 20.

Chytil se za kolen a stěží vstal. Přesunul se ke dvěma poskokům ležících na zemi. Vši silou do nich začal kopat "Vstávejte lenoši! Za co vás platím?!"
Oba dva začali pomalu vstávat ze země. Když se pokoušeli navzájem přidržovat, tak nejmíň ještě 3x spadli. Neudržela jsem se a trochu jsem se zasmála.

"Čemu se směješ?" zamračil se šéf a přišel ke mně. Roztáhnul ruku a dal mi facku. Trochu se mi zamotala hlava. Zakašlala jsem a z pusy vyplivla trochu krve.
"Tak co? Stačilo ti to?" Zasmál se. Znova se napřáhl. Zavřela jsem oči a čekala na další ránu.

BUM! PRÁSK! Ozvalo se několik obřích ran. Zděšeně jsem otevřela oči.
"Ještě jednou na ní sáhneš a tu ruku ti uřežu a nacpu ti ji do zadku!" ozvalo se z auta přede mnou. Bylo to závodní auto, modré s potiskem Redbull. Celkem poškrábané po tom, jak projel zdí.
Vystoupil z něho závodník s dobrou postavou, celý v závodním obleku. Sundal si helmu a prohrábl si vlasy.
"Á, Ivan Gregorovič. Jaké překvapení." Zamračil se Sebastian. V měsíčním světle vypadal jako anděl seslaný z nebes.
"Zdravstvujte, bylo na čase, abyste sem přišli. I když jsem čekal, že přijdeš sám, nebo jen pošleš peníze." Postavil se přede mě.
Z auta vystoupila Anny a Joseph.
"Nemá cenu si hrát, Ivane. Za chvíli je tady policie a ty skončíš za mřížemi."

Ivan ke mně přiskočil a vytáhl nůž. Přitiskl mi ho na krk, čímž mi na něm udělal malou ranku a trochu mi začala téct krev.
"Ještě krok a zabiju ji." Zakřičel a začal se nahlas smát.
Sebastian se zamračil. Začal pochodovat sem a tam "Víš, Ivane, celou dobu jsem vědět, že mě sleduješ. Bylo to tak průhledné. Opravdu sis myslel, že se ti tvojí 3tunový kumpáni dokážou někde schovat."
Ivan byl natolik rozrušený jeho klidem. Přitisknul mi nůž blíže na krk. Už, už chtěl zavolat na své gorily, když si všimnul, že oba dva sedí k sobě svázaní na zemi. Nejspíš byli v bezvědomí. U nich stál Joseph, který se vítězoslavně usmíval.

Ivan vytřeštil oči a začal se třepat. Úsměv z jeho rtů zmizel už dávno.
"Je konec Gregoroviči. Prohrál si." Usmál se Sebastian za jeho zády. Chytil ho za krk a odtáhnul ode mě. Pohodil ho na zem, při čemž mu šlápl na hrudník, takže se nemohl pohnout.
Joseph rychle přispěchal k němu a svázal ho.

"To bylo lehčí, než sem si myslela." Řekla jsem podrážděně. Nakonec jsem teda byla za tu paničku, která se musí zachraňovat.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa


Komentáře

1 Just me Just me | Web | 28. října 2012 v 18:56 | Reagovat

To je pěkný...docela napínavý, ale tak trošku nevím začátek, asi si přečtu předchozí díly :)
Fuj, to musí být hnusný kousnout někoho do ucha a mít v puse krev a maz... :DD

2 fashi fashi | Web | 28. října 2012 v 19:02 | Reagovat

je to pěkné, já bych to nedokázala, protože nemám dobrou slovní zásobu a nenašla bych dobrá slova, ale dá se to naučit..;) takže obdivuju všechny, co něco umí napsat

3 friend-tera / TeSs friend-tera / TeSs | Web | 28. října 2012 v 19:10 | Reagovat

Dokonaleeej příběh =)

4 terka terka | Web | 28. října 2012 v 19:14 | Reagovat

Nechce se mi to číst ale urcite je to hezky jako tvuj blog :))

5 Mrs.Vettel Mrs.Vettel | 28. října 2012 v 19:25 | Reagovat

Ich liebe dich :***

6 melissa-m melissa-m | Web | 28. října 2012 v 19:58 | Reagovat

Úžasné!:) jako ta předchozí...;) Já taky píšu, teda snažím se, ale tak dobře bych asi nic nenapsala. Spíš než to píšu příběhy v ich formě, mě to tak více vyhovuje. Ale je úžasné jak dokážeš skombinovat přímou řeč s okolnímy pocity..:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama