Říjen 2011

Romantika v Severusově náruči - 5. kapitola

26. října 2011 v 22:11 Romantika v Severusově náruči
"Vy jste teda museli řádit," posadila se a žárlivě se podíval na kamarádku, která vypadala, jakoby týden nespala.
"Hele Parkinsonová! Nech si to!" zamračila se. Posadila se naproti ní a chytla se za hlavu

Zatím co do sebe lila hrnek kafe, Severus Snape seděl u učitelského stolu a právě přemýšlel, jestli si má dát tvarohovou nebo povidlovou buchtu. Své dilema vyřešil až po necelých 5 minutách. Už, už se natahoval pro tvarohovou pochoutku, když mu najednou došlo, že přeci ho ještě žádný student a ani učitel neviděl jíst. Nechtěl na tom nic měnit. Nenápadně si otřel sliny tekoucí z jeho pusy a vzal si šálek černého čaje.

Málem se zadusil, když spatřil Liss. Nevěděl co ho tak překvapilo, je to přece jeho studentka. Ale nejspíš ho vyvedlo z míry, že dnes ráno vypadala, jako po býčích zápasech.
Musel s ní mluvit. Chtěl si s ní vše vyříkat. Včera už to samé udělal s Malfoyem.

Chvíli přemýšlel, jak by to nenápadně udělal, aby jí vlákal do svého kabinetu. V tu spatřil malého zrzečka a zavolal si ho k sobě. Na malý papírek naškrábal *Dostavte se ihned do mého kabinetu, Severus*.
Když si své dílo prohlédl, tak mu jeho podpis nepřipadal moc čitelný a tak ho zaškrtal a pokusil se znova. Nemohl by přece dopustit, aby jeho žákyně místo do jeho kabinetu, zamířila ke Křiklanovi. Bůhví, co by tam spolu dělali.

Když byl konečně hotov s podpisem, který mu stejně napsal hůlkovým malý kluk se zrzavými vlasy, vyslal ho Snape, aby lísteček nenápadně podal Liss. Nepotřeboval, aby o tom všem věděla ještě Pansy, Goyle aspol.

Liss silně zívla a znova usrkla kávy. Lekla se, když si za ní ten malý kluk odkašlal. Otočila se čelem k němu "Co chceš?"
Kluk byl vystrašený a neschopen slov jí podával papírek.
Když si Liss uvědomila, že se snaží být nenápadný, rychle mu papírek vzala a koukla za ním, jak utíká pryč.
Jen co si přečetla vzkaz, zasmála se podpisu, ale to už kolem ní Snape proplul ven z velké síně.

"Ehm.. Pansy? Já jdu… poslat sovu otci," usmála se a rychle odešla, než mohla její kamarádka něco namítat.

Jako naschvál se Liss se Snapem srazili u kabinetu. To ho ještě více rozzuřilo. Chtěl, aby přišla k němu do kabinetu a aby viděla, jak on je úplně v klidu, připraven jí seřvat. Ale takhle zhatila jeho plány. Odkašlal si a odemkl dveře. Přistoupil na své oblíbené místo u okna a zapřemýšlel, jak má vlastně začít.

Jeho výraz dívku trochu vykolejil, a tak si sedla na své obvyklé místo, kde vždy sedávali žáci při školních trestech. Židle byla trochu navlhlá. Nejspíš od toho, jak se tady každý chudáček potil hrůzou ze Snapa.

Vzhlédla k němu s napjatým i trochu vyděšeným výrazem "Chtěl jste se mnou mluvit?" pronesla trochu přiškrceně. Věděla, že tenhle rozhovor nejspíš nebude mít příliš dobrý konec.


Snape se jí ani nepodíval do očí. Stále hleděl na školní pozemky a mlčel, což Liss ještě více znervózňovalo.
"Můžete mi laskavě říct, na co si to hrajete?" pronesl po chvíli, neschopen podívat se jí do tváře.
I přesto, že se snažil mluvit ledabyle a klidně, znělo to jako, kdyby jí obviňoval z vraždy jeho blízkého, což bylo nemožné, protože Severus vlastně žádné blízké neměl.

Jeho studentka se na židli trochu přikrčila, čímž způsobila, že sjela na židli níž, aby na ní přes stůl nebylo skoro vidět. "Jak to myslíte?" hlesla.
"Liss!" zasykl a konečně na ní pohlédl. Chvíli trvalo, než jí jeho oči našli "Ty víš moc dobře, jak to myslím!"

Oba dva najednou zkoprněli. Všimli si, že jí začal tykat.
Severus se chtěl opravit, ale to už Liss pronesla neurčitě "No…"
Nevěděla, co tím sleduje. Vždyť o té noci s Dracem vědět nemohl! Alespoň ne od ní…

"Mohla bys mi říct…" odmlčel se "Ta pusa… semnou… byl to pro tebe snad jen úlet?" koukl se do země.
Liss přemýšlela, jestli Snape opravdu ví, jaký význam se skrývá za slovem *úlet*. Usoudila, že on žije v jiné generaci, nežli ona.
"Já-" najednou jí přerušilo hlasité zaklepání. Dívka se ohlédla a profesor bezmyšlenkovitě vyzval nového příchozího dál.

Dveře se otevřely a v nich se objevil blonďatý chlapec, kterému při pohledu na jeho profesora a na jeho exotickou spolužačku uprostřed místnosti zmizel úsměv na rtech, který se začal zmenšovat už od sklepení.
"Eh… Já jdu na ten trest pane profesore. A nejspíš jdu nevhod, co?" pronesl trochu drkotavě.

Po kabinetě se rozhostilo ticho. Všichni na sebe vrhali zamračené pohledy, nikdo nevěděl co říct. Až konečně si Snape významně odkašlal "Děkuji vám, slečno Shanová, můžete jít."

Dívka neodešla. Jen si stoupla, protože se nemínila na ně koukat zdola. Draco jí věnoval nejistý úsměv. Podívala se mu do očí, ze kterých nedokázala nic vyčíst. A tak se podívala do Severusových, v naději, že všechno konečně pochopí "A co třeba, kdyby mi někdo vysvětlil, o co tu jde?" potvedla lehce své dokonale vytrhané obočí.
"Pan Malfoy si zde bude odpykávat trest, ale to už vás nemusí zajímat" zavrčel jeden z jejích idolů v černém hábitu a věčně mastnými vlasy.
I když se Liss žádnou pořádnou odpověď nedozvěděla, pokrčila rameny a šla ke dveřím.

"Proč jsi to udělala?" zaslechla za sebou vyčítavý hlas.
"Co jako?" ohlédla se na Snapa.
Draco znuděně zívl "Myslí, proč ses se mnou vyspala. Nemůže to překousnout. Prostě žárlí."

Snape po téhle poslední větě začal přemýšlet. Pohrdavě si prohlédl Draca. Nevěděl, na co by mohl žárlit. Vždyť je přece hezčí, než on. Draco nosí ten svůj trapný oblek. A on měl přece svůj úžasný plášť.
Draco a ty jeho hnusné ulízané vlasy. Bez života. A on měl přece své úžasné vlasy. Plné života a- masti.

"Jak to ví?" zařvala Liss, zůstala stát jako opařená. Lissiin hlas vytrhl Snapa z kritizujícího momentu.
"Pokud jste to přede mnou chtěla utajit, měla jste se ujistit, že váš drahý pan Malfoy se s tím nebude každému chlubit!" pronesl jízlivě. Konečně cítil, že má navrch. Liss se teď přece nebude zlobit na něho, ale na Draca. Ušklíbl se.

"Jo a proto mám trest." Pobaveně pronesl Draco.
"Ne pane Malfoy! Nevymýšlejte si! Trest máte proto, že jste mi spálil mou oblíbenou knihu! A to mi připomíná, Sklapněte, sedněte si a začněte ihned psát!" Snape teď trochu vypadal jako řvoucí dinosaurus.

Liss popadl neuvěřitelný vztek. Měla chuť něco rozbít. Nejlépe oběma hubu.
Nejraději by se teď propadla až do Austrálie.
"Jste idioti! Oba dva!" chtěla pokračovat. Chtěla jim vyčíst všechno, co kdy udělali, všechno, co se kdy kde stalo.

Zavřela oči a počítala do 5. Pořádně se nadechla a do mozku se jí dostalo trochu vzduchu. Nějaká část mozku - nebo snad srdce - jí začala říkat, ať odejde, že tohle špatně skončí. Nejlépe bude, když si to vyříkají, ať Liss trochu vychladne.

Otevřela pusu. Když ale na ně pohlédla, bylo jí jich trochu líto. Najednou se v ní mísilo tolik pocitů. Potřebovala teď být sama.
Zmateně na ně pohlédla a vyběhla ven.

Zaslechli hlasité třísknutí dveřmi za Liss ještě dřív, než se úplně vzpamatovali.

Znamení - Prolog

23. října 2011 v 20:59 | Papi |  Znamení
"Dále," ozval se za dveřmi velice klidný hlas.
Jakmile jsem otevřela dveře, zalila mě lahodná vůně. Hned se mi z ní chtělo spát. Najednou jakoby ze mě všechna tíha spadla. Zdi kolem byly vymalovány světle oranžovou. Někdo by i mohl tvrdit, že je to růžová, ale pro mě to bylo pořád oranžová. Všechno působilo tak klidně.
Žena, v modrém obleku, která pohodlně seděla v křesle, pokynula rukou, abych si lehla na pohovku naproti ní.
Když jsem se uvelebila, mohutně jsem se nadechla té omamné vůně, jako kdybych chtěla, aby mě nikdy neopustila. Aby mě navždy chránila.
"Takže…" odmlčela se žena v modrém "Jmenuji se Kránová, ale klidně mi říkej Nefi, ať odlehčíme situaci."
Lehce se usmála "Mluvila jsem už s tvojí mámou. Takže kdy to přesně začalo?" koukla na mě dychtivě.
"No já nevím. Bude to už možná…" zamyslela jsem se "měsíc, možná víc."
"A stále se ti to děje? Nechtěla jsi nějak zjistit, proč? Proč jsi sem nepřišla dřív?"
Trochu jsem se vyděsila díky té záplavě otázek. V poslední době jsem se nedokázala soustředit. A ani tahle místnost, překvapivě to nijak nezlepšila.

Po pár minutách zamyšlení jsem se zeptala "Kolik je hodin?"
" Je 6. Jsi poslední. Máme dost času, abychom si o tom promluvily." Usmála se.

Kývla jsem hlavou. Nikdy bych si nemyslela, že nakonec skončím u psychiatra. Na okamžik jsem se v duchu pomodlila, aby mě nezavřeli do blázince.

"Já Vám to tedy povykládám od úplného začátku…"
Zavřela jsem oči dřív, než Nefi stačila kývnout a zamyslela jsem se, jak to vlastně začalo.

Naštvaně jsem se posadila a zamračila se. Koukla jsme z okna. Rušily mě bubnující kapky dopadající na okno. Vypadaly studeně, až mi naskočila husí kůže. Ale praskání ohně v krbu mě hned zahřálo.

Opět jsem si zkusila vzpomenout a začala jsem vyprávět…

Romantika v Severusově náruči - 4. kapitola

16. října 2011 v 10:39 Romantika v Severusově náruči
"-byla úplně úžasná. No jo, kdo by mi odolal." zašklebil se a pohodil svými blonďatými vlasy a podíval se na pár jedinců, co jeho zážitek záživně poslouchali. Jeden z nich nevěřícně pronesl "Ona… Mluvíme o té stejné Liss?"
Draco s úšklebkem přikývl. A začal dál vyprávět.

Jenže to nevěděl, že má jednoho nezvaného posluchače.
Snapovi rozhořčením tikalo jedno oko. Nejraději by Draca uškrtil, ale nebylo by to velmi vhodné vůči Luciuse. A tak si zachoval důstojnost a pomalu vyvlál zpoza úkrytu "Pane Malfoy?"
Draco málem nadskočil, jak se leknul. Zůstal jako přimrazený, srdce mu tlouklo "A-Ano?"
"Pojďte prosím semnou." Zhluboka se nadechl a poté zase vydechl, aby se uklidnil "Hned!"
Draco tedy poslušně vstal a odcupital s ním do jeho kabinetu.

Snape počkal, až Draco vejde a zabouchl za ním dveře tak silně, že i pavouci na stěnách se lekli.
Hoch se otočil k profesorovi čelem a díval se mu do jeho pronikavých očích.
Profesor se zastavil u krbu "Můžete mi říct, co to měla znamenat? Jak se opovažujete? Takovéhle intimní věci se nevypráví kdekomu!"
Draco otevřel pusu, aby řekl něco na svou obhajobu, ale rychle uskočil.
Snape totiž vzal nejbližší knihu a kdyby hoch neuskočil, jednu by schytal.
Snape nevěděl, kde se v něm bere tolik rozhořčení. Připadal si, že takovou zlobu už necítil hodně dlouho.
"Vy…!!!" zavrčel a odhočil knihu vší silou na zem. Jenomže ta spadla do krbu a začala hořet.
Snape se díval na hořící knihu a levé oko mu opět začalo tikat.
"Zničil jste moji oblíbenou knihu!" řekl nešťastně.
"J-já?... Co prosím?" vydrmolil nechápavě Draco.
Ve Snapeovi už vařila krev "Na co sáhnete, to zkazíte!" podíval se na něho smrtící pohledem "Sedněte si!"
Draco sice nechápat co udělal, když vlastně na tu knihu ani nesáhnul, ale poslušně si sedl na místo.

Snape přešel k truhličce a přitom si opakoval "Co teď budu číst po večerech?"
Otevřel truhličku a vytáhl z ní další výtisk této knihy a hodil ji před Draca, který byl úplně vedle "O co vám jde? Vždyť přece máte jinou!" vyštěkl na profesora, ale hned se zase skrčil, když na něho Snape vrhnul zlý pohled.
"Nebuďte drzej! Vezměte si pergamen a pero. Od teď, každý den, v tuto hodinu sem budete chodit a každý den opíšete jednu kapitolu této knihy! A aby to bylo velmi dobře čitelné!"
"Jak to myslíte?"
Snape zavrčel a vzal pergamen a pero a načmáral tam první tři věty a poté mu to podal "Takhle to myslím! A pokračujte!"
Draco vzdychnul a poslušně začal psát.

Mezitím Snape přešel k oknu a sledoval žáky na školních pozemcích. Usmál se, když uviděl Liss, která právě nesla dopis do sovince.

Po pár minutách přestal Draco psát a zakňučel "Už mě bolí ruka!"
"No to je mi tak jedno! A vám by taky mělo, když uvážíte, že vás mohu nechat propadnout z lektvarů." Zašklebil se a dál sledoval jemné krůčky Liss.

Draco začal zase psát a mezitím párkrát pronesl svou oblíbenou výhružku "Až se tohle dozví můj otec!"
Snape jen spokojeně pokyvoval hlavou "Tak ho potom pozdravuj."

Po necelé půl hodině Draco odhodil pera a oddychnul si "hotovo!"
Profesor opatrně a podezřívavě přešel ke stolu a vzal do ruky papír a začal číst "První tři věty nejdou přečíst! Znova!"

"Cože?! Vždyť jste to psal-"
"Neodmlouvejte!" odbyl ho Snape. Ale pak si uvědomil, že týrání žáků je už pár lek zakázáno a tak dodal "Dobrá tedy, zítra sem hezky naklušete a opíšete znova první kapitolu. A teď bežte."

Romantika v Severusově náruči - 3. kapitola

16. října 2011 v 0:19 Romantika v Severusově náruči
Zamířila k jeho kabinetu.
Cestou spatřila Draca, kterému se mermomocí chtěla vyhnout, protože věděla, že by se pak musela zúčastnit nepříjemného rozhovoru, protože s ním se jinak povídat nedá.
Vzala to oklikou, ale cestou si všimla, že jde Draco za ní. Kdyby ho neznala, myslela by si, že ji sleduje.

Ale to už stála před jeho kabinetem a zaklepala. Když se rozhlédla kolem, nikde Draca neviděla, takže si myslela, že si zas něco vsugerovala.
Tentokrát už si nedovolila vejít bez vyzvání. A tak čekala, až se ozve jeho krutý a jízlivý hlas, pro ni ovšem jemný a sametový hlásek, který jí dá pokyn, aby vstoupila.

Liss vešla po vyzvání dovnitř. Zavřela za sebou, ale zůstala stát hned u dveří, nejspíš proto, aby měla nejrychlejší možnost k útěku.
"Co potřebujete?" zeptal se profesor s hanbou a překvapením v hlase.
"Já…" dívka se koukla do země "ehm…"
V duchu se začala uklidňovat, vždyť přece o nic nejde…
"Omlouvám se…" vydrmolí "za minule… já jsem se jen… nechala trochu unést" dořekla to a zamrkala svými nezvykle dlouhými řasami. Trochu se ušklíbla, celá tahle situace jí přišla komická. Pak ale nasadila docela pěkný úsměv, aby udělala alespoň dobrý dojem a otočila se k odchodu.

"Počkejte!" vyhrkl Severus bez rozmýšlení.
"Ano?"
"Pojďte ještě na chvíli sem a udělejte si pohodlí" ukáže na židli vedle něho.
Liss to malinko vyděsí, ale málem se jí podlomila kolena.
Dojte k němu a poslušně si sedne, ale to už na ni Sev vypálí "proč jste to udělala?"

Až po výrazu dívenky si uvědomil, jak to znělo a trochu se za svoji dychtivost zastyděl.

Liss se rozhlédla kolem, aby našla žárovku, kterou si na ni bude svítit, když už je u toho výslechu. "No já nevím… neodolala jsem… vy snad ano?"

Severuse to trochu zarazilo, není zvyklí, aby mu někdo odpovídal na otázku otázkou. Ale když tak teď o tom začal přemýšlet, napadlo ho, že asi ještě není tak starý a škaredý jak si myslí.
"Omlouvám se Vám, bylo to ode mě neprofesionální.

Liss se v duchu usměje a pomyslí si *Ale bylo to pěkný…*
Po chvíli mlčení a Severusova přemýšlení vstala, ale to ji zastihla další otázka "Mohu se Vás ještě na něco zeptat?"
Liss jen kývla na souhlas.
"Ehm… jenom tak, mezi námi, Litujete toho?" řekl a snažil se, aby to znělo profesionálně.
Dívka se podívala do země a začervenala se "Ne, nelituju."

"Tak tedy, můžete jít" řekl rozpačitě "ale nikomu to nesmíte říct!"
Dívenka se zašklebila "Komu bych to říkala? Zkazila bych si reputaci."
Ale to už Snape nevydržel "A ven!" zařval na celou místnost.
Dívka vyšla ven s trochu pobaveným výrazem. Podívala se doprava. Zdálo se jí, že tam zahlédla dlouhé blond vlasy, které náhle zmizely.
Ale moc to neřešila a s jemným úšklebkem odhopsala k jezeru.

Sedla si pod strom, vytáhla skicák a začala do něho něco čmárat.
Najednou nad sebou uslyšela jakýsi hluk. Pozvedla hlavu a spatřila zamračený výraz, který se rozlíval po bledé tváři.

Tázavě pozvedla levé obočí "Co je?"
Blonďák se sedl vedle ní a posměšně si odfrknul "Víš, že je to nechutný?"
"Co je nechutný?" sjela ho nejistým pohledem.
Draco se na ni podíval se smutným úsměvem a v jeho očích byla znát nenávist i trocha žárlivosti "No, ty a Snape. Víš, že si mě trochu zklamala?"
"Co? T-t-ty… eh…" vydrmolila, ale rychle se snažila nasadit vážnou tvář a nakonec s klidem pronesla "Jak jako myslíš, že jsem tě zklamala?"
"Myslel jsem si, že máš na víc," pokrčil rameny.
"No jasně! Nechápu, co bych jako podle tebe měla se Sev-" zatřepala hlavou "Snapem mít!"

"Slyšel jsem váš rozhovor," pronesl trochu dotčeně, ale dívka na něho vyjela "Cože?! To nás jako špehuješ?!"
"Jen jsem šel kolem…" vymyslel si rychle výmluvu, ale hnědovláska naštvaně pokračovala "Hm! A není snad moje věc, co budu dělat a s kým?!"
"Ale vždyť… je to Snape!" řekl už skoro zoufale.
Dívka se trochu zastyděla "Že- že to nikomu neřekneš?" prosila, i když věděla, že jeho odpověď se jí nebude moc líbit.
A taky že ano. Místo souhlasu s ní začal Draco vyjednávat "Ty víš, že to nebude jen tak zadarmo," ušklíbnul se a vstal "Pojď se mnou."
Dívka tedy poslušně vstala. Cítila se velmi nesvá, ale nemohla dovolit, aby jí ten ňouma zkazil reputaci!

Draco otevřel dveře do komnaty nejvyšší potřeby a podržel je, aby Liss mohla vejít.
Prošla kolem něho a lehce pozvedlo obě obočí, aby zjistila, o co mu jde. Ještě, než se stihla posadit na pohovku, která se tam najednou objevila, Draco ze sebe vydrmolil "Líbá dobře?"
"No víš… nebylo to nejhorší," zapřemýšlel, zatím co se Dracovi po tváři rozlévala zelená barva, při pomyšlení na tu pusu "proč se ptáš?"
Draco, který byl pořád ještě v zamyšlení se na ni otočil "Teď není čas na slova, je čas na činy." A políbil ji.

Liss se začala cítit jako v sedmém nebi. V duchu si opakovala, že jí nějak všechno vychází. Nejdřív to se Snapem a teď Draco… Ale pak se od něho odsunula, když nechtěla "O co ti jde?"
Draco, jakoby přeslechl její otázku, vpálil "Byl jsem lepší?" a sledoval jak Lissiiny tvářičky trochu zrůžověly a její jemné a měkké rty pronesly to, co si ze všeho nejvíc teď přál slyšet "Ano…"
"Proč si s ním?" pronesl výhružně, když byl na něm poznat truc.
Ale to už Liss nevydržela. Vyskočila "J8 s ním přece nic nemám! Byl to jen jeden blbej' omyl!" zamířila rychlým krokem ke dveřím.
Už, už brala za kliku, ale Draco byl pohotovější a přiskočil k ní a chytl ji za ruku "Nevím, jestli to tak bral i on."
"A jak by to asi tak měl brát?" zavrčela.
Draco se na ní s úšklebkem usmál "Líbíš se mu… přirozeně."
"Co to meleš? Asi jen…" ale teď sama začala přemýšlet, jak má dokončit větu.

Draco se touhle situací docela dobře bavil, ovšem, zachoval se jako profesionál a nedal na sobě nic znát. A aby dodal na věrohodnosti, prohrábnul si své bujné pačesy. Pomalu se k ní přiblížil, až se jejich čela dotkly "Asi jen co?"

Liss se naskytl úžasný pohled na něho zblízka. Tohle byla nejspíš neromantičtější věc, kterou v životě zažila. Chtěla tenhle okamžik zachovat navždy, a zároveň chtěla utéct, protože věděla, že jí Draco dřív nebo později nějak citově ublíží.
Chtěla odolat, ale dorazil jí jeho úžasný mátový dech. Neodolala. Vášnivě ho políbila, jakoby to byl její poslední polibek v životě.

Draco se rukama zapřel o zeď, takže jí uvěznil, kdyby chtěla utéct. Což ovšem nehrozilo.
Vzal jí do náruče a nesl jí k posteli, která se proměnila ze sedačky, zatímco ho líbala na krku a hrála si s jeho nádhernými vlasy.
Opatrně jí položil na postel a dlouze jí políbil…

Romantika v Severusově náruči - 2.kapitola

5. října 2011 v 18:40 Romantika v Severusově náruči

Liss pomalu otevřela oči. Chvíli přemýšlela, jestli je ráno. Ale podle množství světla v ložnici usoudila, že nejspíš ne.
Po pěti hodinách vydatného spánku se postavila a podívala na sebe do zrcadla. Teprve teď si vzpomněla na to, jak nemohla usnout, jak mluvila s Dracem ve společenské místnosti a na její školní trest.
Nechápala, jak mohla tak dlouho spát. Zamyslela se nad zvláštními sny, které se jí zdály, když najednou jí oči zašilhaly k hodinám. Vyděsila se, jakmile zjistila, že jí za 30minut začíná školní trest u Snapa.
Vletěla do koupelny, aby se alespoň trochu dala dohromady. Převlékla se a na závěr na sebe nastříkala svou oblíbenou voňavku Hugo Boss.

Hned u dveří spatřila svou dloholetou kamarádku, Pansy Parkinsovou.
"Dobrý ráno," pronesla Liss ospalým hlasem a zývla si. Přitom pozorovala Pansy, jak se nechutně cpe.
Dívka zvedla hlavu "Dobrý odpoledne," odvětila a pustila se opět do jídla.
Najednou Liss uslyšela jakési významné odkašlání. Podívala se tím směrem, odkud to přicházelo a její pohled padl na Draca Malfoye.
Lehce pozvedla pravé obočí "Také tě ráda vidím," pronesla, né už tak ospalým hlasem a začala si nandávat jídlo na talíř.

Malfoy se spokojeně zašklebil a napil se čaje.
Liss pohlédla na kamarádku, která je sledovala, s výrazem *nezájem* a vzala si kapučíno.
Hodila si do něj dvě kostky cukru a zamíchala. Když zvedala hlavu, naskytl se jí úžasný pohled na jeho tvář.
Když to chlapec zpozoroval, tak si dal záležet na tom aby jejímu pohledu nastavil tu hezčí část tváře a pro případ si ještě prohrábl vlasy.
Dívku to okouzlilo, ovšem nedávala to na sobě znát, aby si nezkazila reputaci. V hlavě sváděla boj o tom, kdo jí přitahuje víc. Jestli Draco Malfoy, který jí nenávidí, anebo jestli Severus Snape, který k ní také nechová zrovna vřelé sympatie. Ale trochu zastyděla nad myšlenkou, že se jí líbí profesor!

Ze zamyšlení jí vytrhl až hlas jejího vyvoleného, který se zrovna ptal Crabba a Goyla na jakousi otázku. V níž zaslechla jen něco o úkolu a tak bezrozmýšlení vyhrkla "Ty ještě nemáš úkol?" v domněnce, že když řekne ne, tak mu nabídne svou pomocnou ruku.
Jenomže potom, co se na ní Draco podíval s lehkým překvapením a zamračeným výrazem pronesl "Jak tě to napadlo?", pochopila, jak hloupě to mohlo znít. A tak rychle nasadila neutrální tón "Z tý tvojí hloupý otázky," a pokrčila ramena.
"Neštvi mě, Shanová!" oplatil jí útok.
Dívka se na něj dotčeně podívala a zvedla se. Popadla jablko a věnovala mu chladný pohled. V jejích očích byl ale vidět smutek.
"Nechápu, jak někdo může být tak namyšlený.." Potom se od něj odvrátila a odešla z Velké síně.
Naštěstí neviděla, jak se na ni Draco naštvaně díval.

Neuběhlo ani pár minut a Liss už stála před Snapovým kabinetem. Ještě než zaklepala, přemýšlela, na co ten výstup s Dracem vlastně byl. Věděla, že s Dracem nikdy nemůže hrát na city, protože on nejspíš žádné neměl. Věděla, že si teď akorát o ní bude myslet ještě něco horšího než teď.

Potřebovala se ještě nějak uklidnit, než vstoupí a tak hledala nějakou šťastnou nebo hezkou myšlenku. Jenomže jediné, co jí napadlo, byl Draco, jak se při nedávném rozhovoru trochu začervenal, což v kontrastu s jeho bledou kůží vypadalo, jako kdyby se uzdravoval z dlouhodobé, smrtelné nemoci.
Ale i pří této vzpomínce ji přeběhl po tváři nepatrný úsměv.

Zvedla ruku, aby zaklepala. Než to ale udělala, dvěře se samy otevřely a za nimi spatřila profesora, který seděl za pracovním stolem.
Ach, ten je tak úžasný, pomyslela si. Ale když zjistila, že ji probodává pohledem, ihned to vypustila z hlavy.
Jeho pohled jí jasně ukazoval jak moc ho vytočila a..dá se říct že možná i zklamala.

Po pár sekundách ticha si odkašlal "Jdete pozdě! Opět!"
Liss potřebovala rychlou výmluvu, nemohla říct, že zaspala, to by se jí profesor vysmál do obličeje.
Najednou si vzpoměla, že cestou spatřila ducha, který házel po prvňákách balónky.
"Protiva mě zdržel!" hájila se. Nemělo cenu se mu tu srdceryvně omlouvat. Nechtěla předvést další trapnou scénu, jako s Dracem. Stejně by to nikam nevedlo.

"Vaše výmluvy mě nezajímají!" Procedil mezi zuby "Mám pro Vás práci."
Liss jen přikývla a čekala co řekne dál.
Snapův hlas najednou nabral jiný tón "Musím uznat," odkašlal si "že jste v lektvarech docela dobrá." ale aby neztratil svoji reputaci, tak dodal "Asi jsem Vás to dobře naučil. Jsem dobrý, nemusíte mi to říkat. No, ale zkrátka , chci po Vás, abyste mi pomohla zkontrolovat hodnotu lektvarů. Druhé ročníky jsou trochu.."
Hledal správné slovo, jaké by se pro ně mohlo hodit, aby to ale také vyznělo slušně "Neohrabané.
Nedokážou skoro ani zamíchat kotlík. Atak chci po Vás kontrolu a známku, jakou byste jim eventuelně dala" ušklíbl se.
Dívka pouze kývla a posadila se za pár skumavek s lekvary, které nevypadaly moc dobře.

Školní trest probíhal v klidu a v tichu. Občas bylo slyšet škrábání pera, nebo zasyčení, jak Liss skumavku otevřela.
Když už konečně přešla k poslednímu lektvaru, otevřela skumavku a na lžíci ho trochu nabrala, aby ho ohodnotila, když najednou lektvar udělal skrz lžíci díru a kápl na podlahu.
Dívka se lekla a trochu se odsunula pryč.
S uznáním pokyvovala hlavou nad tím, že se někomu podařila vyrobit kyselinu. Přitom vytáhla hůlku a mávnutím odstranila látku, která už udělala důlek do země, že by se tam dal hrát golf.

Ipřesto, že měli udělat úplně něco jiného, ohodnotila žáka známkou P - přijatelné.

Najednou nad sebou ucítila pravidelný a trochu zapáchající dech. Zvedla hlavu a spatřila profesora a pozdviženým obočím "Jste moc mírná s tím známkováním!" řekl a zavrtěl hlavou.
Dívku to trochu urazilo. Chtěla by od něho konečně slyšel alespoň jednu malou pochvalu a ono nic a nic.

Beze slova se zvedla a zamířila ke dveřím. "Kam si myslíte, že jdete, slečno?" řekl, když spatřil její záda "Mám pro Vás ještě jednu práci.." pokračoval trochu nervózně.


Snape přiskočil k ní a dívka se otočila. Najednou stáli před sebou, tváří v tvář, skoro se dotýkali nosy.
Liss se trochu vzrušeně otřepala. Už to nevydržela a políbila ho. KONEČNĚ! Radovala se v duchu. Severus jí ve chvíli okouzlení neodolal a polibky opětoval.

Když tu náhle se od ní odtáhl "Nechápu o co Vám jde, Shanová, ať už vás tu nevidím!" poníženě sykl se zrakem upřeným do země.
Liss mu věnovala poslední zklamaný pohled a s třísknutím dveřmi ukončila svůj školní trest.