Září 2011

Romantika v Severusově náruči - 1.kapitola

28. září 2011 v 21:20 Romantika v Severusově náruči

"Co se stane, když smícháte Mangan, Rtuť, kapku odvaru živoucí smrti, Chechtalku různobarevnou a žíně z jednorožce?" pokusil se znova nachytat svou studentku, nyní si byl jistý, že tohle vědět nebude.
Ale jak hned zjistil, velice se spletl "Získáte lektvar, který, když ho na něco vylijete, vybouchne."
Snapeovy zaskřípaly zuby. Byl naštvaný sám na sebe, že ji vůbec zval k tabuli, akorát se ztrapnil.

CRRRR

"Ne tak rychle! Třído! Posaďte se. Mám ještě jednu otázku," Zakřenil se Snape.
"Jsem hezký?" vydrmolil ze sebe a zazubil se.
Liss byla zaražená "Ehm, cože? Nasadila udivený výraz "No víte, podívala se na třídu, která byla velmi pobavena touto situací "Ani moc ne" přiznala a podívala se do země.
Severus se zamračil "Za pět!"

Najednou se Liss vzbudila, celá zpocená. Sedla si na postel a chvíli přemýšlela nad svým snem. Vrtalo ji hlavou, proč vlastně odpověděla NE..
Opět si lehla a zavřela oči. Za pár minut je otevřela a podívala se na hodinky. Nemohla usnout. Pořád se převalovala v posteli sem a tam.
Říkala si, že nejspíš musí budit ostatní, né že by jí na tom nějak záleželo, ale přesto vstala, oblékla si župan a šla dolů do společenské místnosti.
Jakmile tam vešla, ucítila nepříjemně známý chlad. Ve společenské místnosti nebyla žádná známka života. Jak by taky mohla, bylo už po půlnoci a všichni spali, jako zabití. Liss si sedla na sedačku a koukala se do krbu, ve kterém už oheň skoro vyhasl.

Ze zamyšlení ji vytrhly až kroky, které zaslechla od schodiště. Liss ale hlavu nezvedla, měla ji opřenou o koleno a koukala do země. Klapání podrážek bot bylo čím dál blíž, až stály přímo před ní. Liss chvíli koukala na boty a poté s velikou námahou hlavu přece jen zvedla, aby viděla dotyčnému do obličeje.
Nad ní stál šedooký blonďák, který si ji prohlížel a po chvíli se se zájmem zeptal "Co tady děláš?"
Liss se podívala do země a zamumlala něco ve smyslu "Jako by tě to zajímalo," Zavrtěla hlavou a poté ji zvedla a nešťastně mu pohlédla do očí "Prostě jen, nemůžu spát."
Draco pokrčil rameny a tím ji dal najevo, že čekal něco víc vzrušujícího. Jeho výraz, kterým se pak na ni podíval, zase dával najevo, že je Liss moc obyčejná a průměrná na to, aby se tu s ní uprostřed noci vybavoval.
Nalil si čaj, který pravidelně skřítci vyměňovali za horký a s občasným usrkováním došel k ní a rozvalil se na vedlejší sedačku "Včera jsi pěkně v lektvarech zaperlila" při té vzpomínce se uchechtl.
Liss se na něho zamračila, otevřela pusu, aby mu oplatila slovní útok nějakou vtipnou hláškou, ale Draco pokračoval "A když už jsme u toho, mám ti vzkázat, že máš dneska ráno za Snapem přijít do kabinetu," zakašlal a přitom zamlumlal "Nechtěl bych-" ale to už vybuchl smíchy.
Kdyby Draco dnes nevypadal tak dobře, tak by mu určitě Liss něco řekla. Jenže ji omámily jeho vlasy, které se při jeho smíchu rozcuchaly a vlály všemi směry.
Draco byl až moc zaneprázdněný představami o jejím trestu, že si ani nevšiml, že Liss vstala a pomalu mířila k obrazu. "Ani nevíš, jak moc mi ubližuješ," zamumlala a se slzou tečící po její tváři, opustila společenskou místnost.

Na chotbě chvíli přemýšlela, kam se teď vydá. Potřebovala nějaké místo, kde by mohla vklidu přemýšlet, a kde by ji nenachytal žádný učitel, student, nebo školník. Po chvíli zamyšlení usoudila, že nejlepší bude prefektská koupelná.

Napustila si horkou vanu. Byla hrozně ospalá, ale usnout už nedokázala. Podívala se na hodinky. Tmavě modré ručičky ukazovaly 5:15. S povzdychem vylezla a jako první si to namířila na snídani do velké síně. Po značné chvíli začalo přicházet pár jedinců, kteří měli těžké spaní. Jenomže na Liss už tu bylo příliš mnoho lidí a tak se sebrala a šla za Severusem.

Zaklepala na jeho kabinet a bez vyzvání tam vstoupila.
"Dobré ráno, tak jsem tady" roztomile se uculila na učitele lektvarů. Ten však pouze pozvedl pravé obočí "Tady máte papír a tužku a stokrát mi napíšete větu *Nebudu drzá na profesora lektvarů a budu chodit na hodinu lektvarů včas* pište!" sykl na ni a posadil se za stůl.
Pozoroval ji.
Liss na papír koukala a přemýšlela, zda to Snape myslí vážně.
Neochotně popadla tužku a začala psát. Ovšem, ty věty si trochu poupravila. Místo Snapova zadání psala *Líbí se mi profesor lektvarů, nelíbí se mi profesor lektvarů*, takto pokračovala dál a u toho si představovala, že trhá okvětní lístky slunečnice.

Po chvíli Snape vstal ze židle a přešel k oknu, díval se ven. Když zahlédl malou skupinku dětí, zbystřil svůj zrak. Ve skupince se rýsovala veliká hlava s černými pačesy. Snape se zamračil. Ihned začal vymýšlet, při čem by Pottera zas nachytal.

K realitě ho ale přivedlo až zaskřípání pera na papíře. Přišel tiše zády k Liss a přes rameno ji nahlédl do papíru. Docela se zděsil, když si všiml, co tam píše.

Najednou ho cosi zašimralo na nose a kýchl. Na papíře přistála obrovská nudle. Snape se začal stydět, ale nedal na sobě nic znát, jenom se tak kouknul na Liss "Máte špinavý papír. Znova!" zamračil se a odešel zase k oknu pozorovat Pottera.
Dívka si tedy vzala jiný papír a začala opět psát.Tentokrát psala *Učitel lekvarů je prase.* Když to měla stokrát napsané, tak se koukla s úsměvem na svoje dílo a zvedla se k odchodu. Snape k ní okamžitě přiskočil a podíval se na papír.
Vzteky zblednul "Co si to dovolujete, Shanová? Máte psát to, co jsem vám zadal já," začal na ní křičet. Liss se trochu přikrčila do bojovné pózy, takže trochu vypadala jako prskající kočka.
Severus zavřel oči a počítal do 10 aby se uklidnil "Dobrá, jak chcete, řekla jste si o to. Dnes v 5 hodin Vás čekám před kabinetem!" usmál se, ale hned se jeho pohled změnil ve výhružný "A Přesně! Opovažte předvést něco, jako na mé poslední hodině!"

Liss byla potěšena představou, že ho zase uvidí a tak se spokojeně usmála.
"Sice nevím, proč se usmíváte, ale už běžte," ukázat směrem ke dveřím "Potřebuju něco dodělat." Dořekl, otočil se zpět k oknu a pohlédl na Pottera. Zamračil se.
A tak Liss poslušně vykráčela z kabinetu.

My homework..

28. září 2011 v 15:14
Máme úkol do Angličtiny, napsat MY DREM JOB. No a to z toho vzniklo :).

I would like to be a writer, cus I love books. I don´t need any special instrument, only pen and paper. When you can do this job, you don´t need a special school. But you should know well in Czech. And you must training, when you can be good. Now I writing a story. It´s Science Fiction. I enjoy it, very much. I like writing. I give my story on one page in Interner and people read it, They like it. IN this job I like, when I write, I can use my big fantasy. And a can be a famouse. A selary is good, when you write a good story or book. I like this job.

Správná volba - epilog

27. září 2011 v 14:06 Správná Volba
O 18 LET POZDĚJI
"Rose! Dej pryč tu knihu! Za chvíli ti odjíždí vlak. A on klidně odjede bez tebe, víš?" začal vyhrožovat pohledný muž své dceři. Chytl syna za ruku a spolu prošli zdí.
Rose koukla na místo, kde oba jako zázrakem zmizeli a na sucho polkla. "Mámíí! Já tam nechcu. Já se bojím." Řekla a se slzami v očích zatahala maminku za rukáv. "Nemáš čeho, zlatíčko," políbila dcerku do hnědých, kudrnatých vlásků, které měly jemný nádech blond barvy "Tak na tři! Raz. Dva. -" holčička měla smrti v očích. Ale to už bylo pozdě. Maminka se rozeběhla s Rose proti zdi "Tři!" A byly pryč.

První, co uslyšely, byl rázný ženský hlas "Albusi Severusi Pottere! Ihned přestaň té sově trhat pera a pojď sem!" Maminka Rose si v duchu opakovala, jak je vděčná za své hodně a inteligentní děti.
Povzbudivě se usmála "Nebylo to tak strašné? Co říkáš?" mrkla na dcerku, která teď byla ohromená obrovským vlakem. Vzpomněla si na svůj první na nástupišti 9 a ¾, na Nevillovu žábu, na Hagrida, na to, když poprvé uviděla hrad, na zazařování…
Při těch vzpomínkách se usmála a spolu s manželem a dětmi šli za Potterovými.

"-no a Fleur pak řekla, že ne a-"
"Ahoj Harry, Ginny," vyrušili je zřejmě z velmi zajímavého rozhovoru.
"Jé Ahoj Hermiono" řekl Harry vysoké ženě, se štíhlou postavou a s dlouhými hnědými vlasy, která držela za ruku dcerku Rose. Potom se podíval na jejího partnera "Draco," kývl hlavou na pozdrav a na znamení míru se usmál. Draco mu úsměv oplatil. Jejich spory už dávno skončily.
"A tohle je určitě Rose a Hugo" řekla Ginny a oběma dětem, které stály po boku rodičů rozcuchala vlasy.
Hermiona si odkašlala "Ehm… kde je Ron?" Harry povzdychl a ukázal směrem k bufetu.

Hermioně dalo práci, než přes všechny ty lidi, uviděla toho, koho hledala. A opravdu. U stánku s jídlem stála mohutná postava, která se ládovala hamburgerem. Hermiona se usmála. Podívala se lépe a vedle něho spatřila další 2 postavy.
"To je snad vtip, ne?" pronesla a ucítila v sobě už dlouho neznámý pocit. Bála se, že je to žárlivost. Ne nadarmo se říká, že stará láska nikdy nevyprchá. Jenomže tohle už není ledajaká školní láska. Vždyť má přece rodinu…
Uvědomila si, že tu jen tak stojí a zírá na ně. A tak rychle něco vydrmolila "Když jsi mi to říkal, myslela jsem si, že si ze mě děláš legraci. Ale teď. Ron a - " Nedokázala to jméno ani vyslovit.
Ale to už výpravčí zapískal na píšťalku a všichni se začínali srdceryvně loučit se svými potomky.
Děti nastoupily do vlaku a Hermiona uslyšela Ronovu manželku, jak vyhrožuje "Samanto! Přestaň se pořád upravovat, nebo ten vlak odejede bez tebe!"
Draco se podíval na jejich dcerku a posměšně dodal " No jo, asi je po matce." Hermiona se jen smutně zasmála, aby Draco neměl podezření.
Krásná zrzka s dlouhými, kudrnatými vlasy a výraznými pihami, které měla učitě po otci, se prohlížela v zrcátku a upravovala si mašli.
Najednou se Hermiona přistihla, jak si představuje, jaké by byly jejich děti, kdyby si vzala Rona… Ale hned tu myšlenku zahnala.

Jakmile se vlak rozjel, všichni už mávali, brečeli a dávali dětem instrukce typu: Nechoď spát s mokrou hlavou, nebo Dávej dolů prkýnko…
I přesto, že vlak už odjel, naštěstí i se Samantou, každý stále ještě mával, když je už neviděl.

Když začali všichni odcházet, Hermiona se podívala na Rona a usmála se. Ron jí věnoval smutný pohled. Člověk by řekl, že by už ji mohl za ty roky odpustit a navíc, když má manželku a dceru. Jenže potom, co si Hermiona vzala Draca, Ron s ní přestal komunikovat úplně.

Jak nad tím tak Hermiona přemýšlela, na tváři se ji objevil zarmoucený výraz. Trochu se jí ulevilo, když ji Draco objal. Věděla, že má u sebe milujícího manžela, 2 nádherné a chytré děti na cestě do Bradavic a plno dobrých přátel. Ale i přesto se cítila sama. Už nikdy spolu nezažijí podobná dobrodružství, jako na škole. Už nikdy nebudou přátelé. Nikdy… To je slovo, kterého se bála.

Je tohle opravdu oběť, kterou musí obětovat, pro lásku? Jejich přátelství?

Nenápadně se přiblížila, aby naposled slyšela jeho hlas, ale zaslechla jen ten otravný a pisklavý hlásek " Tak pojď Lonánku, jdeme domů…"

Pár minut poté..

26. září 2011 v 17:45 | Papi |  Povídky
Dnes mě to tak napadlo, tak jsem se pokusila něco napsat. Je to docela krátké a primitivní, ale ať se líbí :). ~Papi

PÁR MINUT POTÉ..
Severus otevřel oči a rozhlédl se kolem. Chvíli přemýšlel, jestli se dostal do pekla, nebo do nebe. Ale podle bílé barvy usoudil, že je v nebi. I když o tom silně pochyboval, potom, co udělal.

Celá místnost, nebo co to vůbec bylo za místo, byla pokrytá bílou barvou, jak z vrchu, ze spodu, tak z boků.

"Hálo! Je tady někdo?" zavolal, ale když se příštích 15 minut nikdo neozval, na jeho opakované volání, vzdal to.

"Tak jestli tohle má být život po smrti v nebi, tak to raději ať se usmažím v pekle!" zanadával si.

Najednou se ozvalo tiché PRÁSK!
"Ale, ale Severusi! Jak se to vyjadřuješ?" ozval se jemný hlas za jeho zády, o kterém po nocích Severus sníval.
Otočil se a před sebou spatřil nádhernou rusovlásku.
Zamrkala svýma nádhernýma, zelenýma očima "Severusi," usmála se a otevřela svou náruč, aby ho mohla obejmout.
Sev jen nevěřícně zamrkal očima, do kterých se mu hrdnuly slzy radosti. "Jsi skutečná, nebo jen výplod mě fantazie?" Zeptal se pochybovačně, ale to už ji držel pevně ve svém objetí.
"Nejsem skutečná, ale ty taky ne." Pronesla slabým hláskem, a když uviděla Severusův tázavý výraz, pokračovala "Jsi přece v nebi. Tady nikdo není skutečný. Víš přece, jak se říká: Tvé tělo zetví, ale tvá duše přetrvá. No a my duše, abys to správně pochopil. " usmála se na něho.

Severus v tom začínal mít čím dál větší zmatek. Ale teď mu na ničem nezáleželo. Jen na dívce, kterou právě držel ve svém objetí. "Lily, chybělas mi." Řekl a hlas se mu zlomil. Povolil a zakoukal se mladé krásce do jejích zelených oček. Lily ho opět objala " Však ty mě taky," usmála se "a děkuji, že jsi zachránil mého syna," dořekla a políbila ho na čelo.

Severus tam zůstal stát jak omámený. Že by se jeho celoživotní sen konečně vyplnil? Teď, po smrti?

"Tak já už musím jít," řekla.
"A kam?" Zeptal se zmateně Severus.
"No za Jamesem chlupáčku. Večer se spolu za tebou stavíme." Usmála se.

Ozvalo se tiché PRÁSK!
Lily zmizela a Severus zůstal stát s otevřenou pusou a díval se na místo, kde zmizela.

Správná volba - 10.kapitola

26. září 2011 v 15:46 Správná Volba
= Draco Malfoy se z nešťastné lásky, o 2 roky později, přidal k smrtijedům. Po zabití Brumbála začínal pomalu zjišťovat, že to pro něho není a zanedlouho se vydal s rodiči domů. Celá jeho rodina ze strachu přestala Voldemortovi sloužit. =

= Hermiona Grangerová po půl roce částečně Ronovi odpustila a o 3 roky později, spolu s Harrym a dalšími, přemohli Voldemorta .=

O ROK POZDĚJI

"Jaké je tvoje jméno, holčičko?" řekla a usmála se. "Sára," odpověděla culíkatá holčička a koukala s úsměvem, jak ji ta paní podepisuje velkou, hnědou knihu, na které zlatým písmem stálo VŠE O KOUZLECH ANEB JAK BÝT VŽDY PŘIPRAVEN. Holčička si podepsanou knihu vzala a prohlédla si věnování. Na první stránce bylo krasopisným písmem napsáno: Malé Sáře, ať se ti všechna kouzla vydaří. Hermiona Grangerová.

Jakmile odešla a zavřeli se za ní dveře, zakřičela Hermiona "Ještě někdo?" Odpovědí se jí dostalo jen v podobě nepatrného zavrtění hlavou velmi starého chlapíčka, který právě přendával cedulku z výlohy z OPEN na CLOSE. Ten stařík vlastnil tohle knihkupectví a zorganizoval tuto autogramiádu.

Hermiona si oddychla, už ji za celý den bolela ruka. Vstala a šla urovnat pár knih, které byly pohozené na zemi, do regálu. Knihy byly v regálech urovnány podle abecedy, podle jejich názvů. Hermiona si prohlédla poslední knihu, která ji zůstala v ruce. Na obalu byl nakreslený malý kluk v černém hábitu, který držel v ruce hůlku. Najednou, jakoby chlapec zázrakem ožil, mávl hůlkou a na obalu se začínal pomalu objevovat nápis ZÁKLADNÍ KOUZLA A ZAKLÍNADLA. Hermiona si povzdychla a zašla dozadu k regálům, aby knihu uložila.

V tom se otevřely dveře do obchodu a zacinkal zvonek, který byl nade dveřmi a hlásil, když někdo přišel. "Je zavřeno!" zavolala Hermiona, která stále hledala správné místo na uložení knihy. "Promiňte, já vím, jen hledám Hermionu Grangerovou a podle toho by tu měla být." Dořekl cizinec a podíval se na velkou ceduli s pozváním na dnešní autogramiádu.

Najednou byla slyšet rána. Byla to kniha, která vypadla Hermioně z ruky. Ta jen nasucho polkla a zůstala tam stát jako přimražená. "Draco…" zašeptala a otočila se, ale to už stál před ní rozcuchaný blonďák s šedýma očima, ve kterých kdysi vídávala nenávist i lásku. "To byla doba, ale vůbec si se nezměnila." Dodal posměšně a Hermiona ho jemně bouchla s posměšným úšklebkem.

= Draco Malfoy a Hermiona Grangerová se po letech potkali a podali si spolu ruce jako staří známí a jakoby se mezi nimi nikdy nic nestalo. =

Správná volba - 9.kapitola

25. září 2011 v 0:50 Správná Volba
"Slečno Grangerová, mohla byste mi říct, co se to s Vámi s poslední dobře děje? Nedáváte vůbec pozor při hodinách a to, se Vám vůbec nepodobá." Pronesla starostlivým hlasem McGonagalová.

Hermiona stála v jejím kabinetě a nechápala, o co ji jde. Vždyť přece dobré známky má pořád. A to, že nedává na hodinách pozor? Taky jak by mohla, když má plnou hlavu Malfoye.

Od té doby, co si dali tu pusu, se Hermiona s Dracem tajně scházeli například v Prasinkách, nebo v knihovně.

Čím déle se scházeli, tím víc ho Hermiona měla ráda a tím víc byla mimo. S Harrym a Ronem už nemluvila celou věčnost. A navíc, Ron byl na ni naštvaný a pořád se jí vyhýbal. Jenomže nevěděla proč.

Jednou se šla Hermiona projít, když tu náhle ji někdo vstoupil do cesty.
"Rone, co tu děláš?"
Ron se na ni díval tak, že kdyby pohled uměl zabíjet, tak by se už válela v kaluži krve.
"Co vy dva spolu máte?" vyštěkl. Hermiona chtěla něco říct, ale on pokračoval "Myslíš, že jsem si toho nevšiml? Myslíš si snad, že jsem tak blbý? Ty vaše pohledy! To jak se na sebe usmíváte. A na tom plese! Viděl jsem vás! Šel jsem se ti omluvit a tys tam byla s… s ním!"
Vrhnul na ni znechucený pohled. "Jak můžeš? Vždyť je to Malfoy! Už si nepamatuješ, jak -"
Ale to už toho Měla Hermiona dost a rozkřičela se na něj "Jistěže pamatuju! Ale ty -"
Celá se třásla "Ty vůbec nic nevíš! Tak se do toho laskavě nemotej!"
Obešla ho a šla zpátky do hradu.


Večer se Hermiona musela sejít s Dracem.
Seděli v knihovně a Hermiona mu řekla všechno, co se s Ronem odpoledne stalo.
On jí zas řekl, že je Grabe s Goylem viděli v Prasinkách a vyhrožují mu, že když Hermionu nepustí k vodě, tak to všem řeknou a Draco bude terčem posměchu.

Chvíli se Draco koukal do země a přemýšlel. Nakonec si stoupnul a začal se procházet sem a tam.
"Víš, myslím, že mají pravdu. Mám-" odmlčel se " Miluju tě."
Hermionu to zaskočilo. Už kolikrát mu to chtěla říct ona první. Otevřela pusu, aby mu řekla, že ona jeho taky, ale on pokračoval.
"Ale my… nehodíme se k sobě. Nejsme si souzeni."
Hermiona tiše a se slzami v očích přikývla.
"Myslím, že víš, co tím chci říct," Došel k ní a naposled ji políbil do vlasů.

Romantika v Severusově náruči - Prolog

24. září 2011 v 23:52 Romantika v Severusově náruči
CRRRR

Snape vešel do třídy a v pravé ruce držel ukazovátko, které sloužilo spíš k tomu, aby mohl někoho s ním šlehnout přes ruce, než k ukazování.
Najednou se do třídy přiřítila exotická kráska s kaštanovými vlasy a čokoládovýma očima Dívka v černo-zeleném hábitu usedla na své místo a otřela si pot z čela.
"Slečno Shanová! Jdete pozdě! Hodina začala pře 30 sekundami! Určitě máte dobrý důvod pro toto zpoždění," Liboval si Snape v utrpení té dívky "Nejspíš jste se učila, že ano? Jiný důvod nevidím. Takže, pojďte sem. Hned Vás vyzkouším."
Dívka nasucho polkla. Vstala a mířila si to ke katedře. Nevšímala si posměšných poznámek a narážek spolužáků.
Najednou ucítila zvláštní náklonnost, k onomu učiteli. Ale čeho se bát? Vždyť o lektvarech věděla skoro všechno. Tak čeho se bát?

Snape se rozhořčeně postavil a čekal, až jeho žákyně dojde ke katedře. Malým otevřeným okýnkem v rohu učebny, kterým se větralo, když bouchnul lektvar, přivanul jemný podzimní vánek dovnitř. Snapeovi se rozevlál plášť. Sjel všechny přítomné svým pohrdavým pohledem a přitom uviděl svůj odraz ve vitríně. Na moment si připadal jak Christian Bale v roli Batmana.
Jenomže to už dívka došla až k němu a vyrušila ho z přemýšlení "pane profesore?" Snape si opět uvědomil, že je pořád ten starý, známý učitel lektvarů, který ani nemá na to, aby učil obranu proti černé magii.

Snape si ji změřil pohledem "Takže, přelož mi do latiny rtuť, sodík a… například dusík," řekl a ušklíbnul se, pod představou, jak dívka krásně u tabule pohoří.
"Hydrargyrum, Natrium a Nitrogenium" pronesla klidným hlasem a zašklebila se, jakmile uviděla Snapeův zaražený výraz.
"Co se stane, když smícháte Mangan, Rtuť, kapku odvaru živoucí smrti, Chechtalku různobarevnou a žíně z jednorožce?" pokusil se znova nachytat svou studentku, nyní si byl jistý, že tohle vědět nebude.
Ale jak hned zjistil, velice se spletl "Získáte lektvar, který, když ho na něco vylijete, vybouchne."
Snapeovy zaskřípaly zuby. Byl naštvaný sám na sebe, že ji vůbec zval k tabuli, akorát se ztrapnil.

CRRRR

Dívka se na něho roztomile zazubila a otočila se k odchodu.
"Ne tak rychle! Třído! Posaďte se. Mám ještě jednu otázku," Zakřenil se Snape "Řekněte mi, co víte o Smějance růžové."
Dívka chtěla hned odpovědět, ale najednou se zarazila. Nemohla si, ani za boha, vzpomenout. "To je to -. Mám to na jazyku!" pořád opakovala.
Snape se spokojeně posadil na židli a s lehkým úšklebkem prohlásil "No, zklamala jste mě, slečno. Začala jste tak dobře a skončila jste -. No škoda mluvit. Je mi to líto, ale musím Vám napsat M."

Zatímco Snape spokojeně zapisoval známku, dívka si posbírala své věci a vyřítila se z učebny. Jenomže nedávala pozor a hned za dveřmi vrazila do Malfoye.
"Dávej pozor, kam šlapeš, Shanová!" řekl jízlivým hlasem.
"Víš, že na holky se nekřičí?" řekla a zamrkala na něho svými dlouhými řasy.
"A kdo říkal, že jsi holka?" opáčil se posměšně Draco.
"Tak slečna no, promiň," pronesla s úsměvem. Mrkla a prošla kolem něho směrem k východu ze sklepení.

Když už byla na posledním schodě, ozvalo se za ní "Hej Liss, máš pravdu, na holky se neřve, ale na malé děti ano." Draco se začal smát a plácl si s Crabem a Goylem.

Liss na tohle už vážně neměla náladu. Jen si tiše zamumlala něco ve smyslu "To ty se chováš jak malé dítě" protočila panenky a odešla.

Správná volba - 8.kapitola

24. září 2011 v 9:58 Správná Volba
Hermiona seděla na kameni a koukala na chroptící chýši. Od pusy ji pravidělně vstával obláček páry, jak ji byla zima. Ale přece jen tam pořád seděla a čekala. Včera k ní přiletěla černá sova s dopisem od Draca, ve kterém stálo, že ji dnes vše vysvětlí.

Hermiona už byla nedočkavá. Najednou za sebou uslyšela kroky. Konečně! Vstala a otočila se. "Ahoj," řekl, když k ní došel. Shrnul sníh z pařezu a posadil se na ně. Odkašlal si a začal "Nejspíš bude nejlepší, když začnu od začátku." Hermiona se posadila vedle něho a nedočkavě poslouchala.

"Jak jistě víš, už od mala mě vychovávali tak, abych uctíval jen kouzelníky, kteří jsou t kouzelnických rodin. Tady ve škole - ve Zmijozelu - mě v tom ještě více utvrdili. A já tomu věřil - "odmlčel se "a pořád asi ještě věřím…
Onehdy jsem jel s matkou za její sestrou, která se schovávala v lese. Když jsme tam přišli, tak mi matka řekla, že si potřebují promluvit o samotě. A tak jsem se šel projít. Asi za 15 minut mě matka zavolala zpátky, že prý nastaly nějaké potíže, takže jsem si to namířil rychlím krokem zpátky. No a do někoho jsem vrazil a -"
Hermiona se nepatrně otřásla "Nevěděl jsem, že jsi to byla ty a ani mě to moc nezajímalo, dokud si něco neřekla… Vypadala si tam jinak. Když si neměla ten školní hábit. Hrozně ti to-" podíval se do země "-slušelo. Pak jsem tě sledoval a zjistil jsem, kde bydlíš. A jednou jsem tě viděl v tom lese. Chtěl jsem se ti zas začít posmívat, ale jak jsem tě viděl, tak jsem to nedokázal." Při posledním slovu se mu hlas zlomil, ale přesto pokračoval " Chtěl jsem ti něco říct ve škole, ale tam si se zase bavila s Potterem a Weasleym a tím ses mi začínala zhnusovat." Podíval se na ni zahanbeně. "A na tom plese si vypadala, prostě úžasně! Nespustil jsem z tebe oči. Musel jsem si s tebou zatancovat." Dořekl a pohlédl ji do očí "No a dál už to znáš sama."


Hermiona sice nevěděla proč, ale měla velké nutkání udělat jednu věc. A taky, že ji udělala: políbila ho..

Správná volba - 7.kapitola

23. září 2011 v 14:04 Správná Volba
"Slečno Grangerová!" zuřil Snape "Mohla byste na mě hodině dávat pozor? Strhávám nebelvíru 10 bodů. A teď, mohla byste nám konečně říct, co víte o mnoholičném lektvaru? Jistě s ním máte velké zkušenosti!"

Ale to už byla Hermiona zase mimo. Matně ještě zaslechla, že jim Snape strhnul dalších 10 bodů a vyvolal někoho jiného.

Od včerejšího večera už opravdu nic nechápala. Myslela si, že se ji to nejspíš zdálo. A nejhorší na tom bylo, že se jí to líbilo.

BUM! Hermiona se lekla a málem na sebe vylila lektvar, který právě míchala. Rozhlédla se kolem a uviděla hustý oblak kouře, ve kterém se skrýval Seamusův překvapený výraz. Slyšela Snapa, jak nadává a Ronův smích. Využila chvíle, kdy byli všichni moc zaneprázdněni zápachem z vybuchlého kotlíku, a koukla na Draca, ten se na ni také díval a jakmile se jejich pohledy střetli, usmál se. Hermionu byla najednou tak šťastná, měla chuť začít skákat radostí.

Ten úsměv Hermionu utvrdil v tom, že to sen rozhodně nebyl. Pořád sice nic nechápala, ale byla šťastná. Draco Malfoy, ten, který ji vždycky nadával, se teď na ni usmívá a včera spolu celý večer protančili!

Správná volba - 6.kapitola

22. září 2011 v 6:30 Správná Volba
Hermiona si sedla na schody a celá nešťastná si sundala boty. Potom, co se pohádala s Ronem, měla zkažený celý večer.

Koukla na pár, který právě vycházel z velké síně a o něčem pobaveně diskutoval. Ve velké síni, která dnes vůbec nevypadala jako velká síň, zbyly už jen 3 páry. 1 z nich byla Ginny s Nevilem.

Hermiona si mnula prsty na nohou, když tu najednou si nad ní někdo odkašlal, aby na sebe upozornil. Hermiona zvedla hlavu, s přesvědčením, že je to Ron. Ale Ron to nebyl. Stál nad ní, v celé své kráse - Draco Malfoy, který si už vedle ní sednul a povída "Co ty tu tak sama? Kde máš Kruma?" Při vyslovení toho jména se zašklebil a zároveň znechuceně otřepal. Hermiona ale neměla na takové řeči náladu, dnešní večer už měla dost zkažený a Malfoy ji to nemusel ještě dělat horší. Vstala a otočila se k odchodu. Ale Draco byl pohotovější. Vyskočil a chytl ji za ruku. Ještě se ale nervózně rozhlédl kolem.
"Stydíš se snad za mě? Ale jistěže ano. Že se vůbec ptám." Vyštěkla na něho. "Ne, jen kdyby mě tu někdo viděl-" na chvíli se odmlčel, ale pak pokračoval "s tebou, tak bych se nejspíš stal terčem posměchu." Hermiona si ho prohlédla. Teď, když tam tak stál, vypadal jako hromádka neštěstí. "Co ode mě chceš?" řekla, už s menším rozhořčením. "Já…" opět se na chvíli odmlčel a rozhlédl se "Chtěl bych si s tebou zatancovat." Dořekl a koukl do země. Hermiona byla zmatená "Hele, o co tady jde?" Draco na ni koukl s nadějí v očích a zašeptal "Na vysvětlování bude dost času potom, tenhle večer si nebudeme kazit zbytečnými řečmi." Koukl na jejich ruce a usmál se. Hermiona nevěděla jak to udělal, ale přesto ji obměkčil. Draco se na ni ještě jednou usmál a táhl ji zpět do velké síně.

Spolu pak protančili zbytek večera.

Správná volba - 5.kapitola

21. září 2011 v 14:18 Správná Volba
"Ehm, ehm!" odkašlal si Ron a pokračoval "Hermiono, jak sis jistě všimla, tak už na ples každý někoho má. A tak jsem si říkal, jestli bychom nešli my dva spolu." Hermiona zvedla hlavu od úkola a koukla na něj "Pro tvoji informaci, někdo už mě pozval!" zvedla se a odevzdala úkol profesoru Snapeovi. "A já řekla ano!" pronesla a rázným krokem odešla z učebny.

V den plesu byla Hermiona ještě pořád na Rona naštvaná. Proto se taky už od rána připravovala, aby vypadala úžasně. Věděla, že si kluci myslí, že ji nikdo nepozval a navíc ji ještě Harry řekl, že Ron pořád čeká, až za ním Hermiona přijde, aby odsouhlasila jeho pozvání na ples.

Hermiona pomalu scházela schody ve svých lodičkách. Cítila se neodolatelně. Jakmile ale ucítila na sobě pohledy ostatních, začala se červenat a panikařit. Nejraději by utekla. Ale bylo už pozdě. Všichni ji pozorovali a vzrušeně si šuškali. A navíc dole na ni čekal její partner: Viktor Krum.

Skoro celý večer protančila. Když si šla konečně sednout, uviděla Malfoye jak tančí s Pansy. Ale nevypadal dvakrát šťastně. Když ji Viktor řekl, že jim donese něco k pití, Hermiona jen kývla a znova se podívala na to místo, kde Draco tančil. Ale už tam nebyl. Hermiona dostala veliké nutkání ho najít. Dalo ji to prácí, než ho konečně spatřila. Stál totiž v jednom koutě, daleko od ostatních. Jak ho uviděla, trochu se vystrašila. Prohlížel si ji. Jejich oči se setkaly. Koukali si navzájem do očí. Nejspíš by to ještě nějakou dobu trvalo, kdyby Hermionu nevyrušil Krum, který ji podával pití.

Správná volba - 4.kapitola

20. září 2011 v 14:40 Správná Volba
Hermiona koukla na Rona, jak mu teče slina po bradě a znechuceně se odvrátila. "Rone? Zavři alespoň pusu, ano? Vletí ti do ní mucha," protočila panenky. Ron ji ale nevnímal. Stále omáměně pozoroval Fleur, jak se ladnými kroky nese velkou síní.

Po úžasném vystoupením děvčat z Krásnohůlek, vešel do velké síně Viktor Krum se zbytkem studěntů z Kruvalu. Když procházel kolem Hermiony, věnoval ji nepatrný úsměv. Několik dívek, které seděli poblíž, si toho všimly a začaly si naštvaně šuškat.

Hermiona ale skoro nevnímala. Jak tak přemýšlela, pohled ji zabloudil ke zmijozelskému stolu. Ale jak však zjistila, Draco se tam zřejmě výborně bavil s Pansy.

Hermiona nevěděla proč, ale cítila, že žárlí. pořád si opakovala, že je to přece ten hnusný Malfoy, který ji pořád nadával a říkal ji, že je mudlovská šmejda. Vždyť to jemu loni jednu vrazila.
Následující dny Hermiona vídávala Kruma v knihovně. Občas ho zahlédla jak ji pozoruje. Už hodněkrát si s ním chtěla jít promluvit, ale pak by si připadala, jak ty trapné fanynky, které pořád kolem něco poskakovaly.

Harry Potter

19. září 2011 v 20:23
Vše končí 14.7!.. Nebo spíš skončilo. Je to zvláštní a divný, že je konec =D. Já jsem na Hp závislá (jeslti chápete, jak to myslím), takže pro mě je to docela "rána" =D. Už nebudou žádné další boje, kouzla, překvapení, tajemství,.. Už jen opakování ;P.Už nikdy nebude nic, jako je Harry Potter. Bude mi chybět =D. Skončilo to.. konec války, dobro zvítězí nad zlem, jako v pohádce. Až nas těch spoustu mrtvých. Ale o 19let později =D to se zabilo =D, hlavně Dráček =DD. NU, to je asi vše.. CHci další díl =D!



Rosteme s ním! :)

Správná volba - 3.kapitola

19. září 2011 v 18:27 Správná Volba
"Hermiono!" zakřičel Harry a Ron se začal smát. Jeho smích vytrhl Hermionu ze zamyšlení "Co je?"
" Už po třetí ti říkám, aby ses převlékla. za chvíly budeme v Bradavicíh," řekl Harry a vytáhl Rona za rukáv z kupé. Hermiona vstala a začala vytahovat školní hábit.

V tu chvíly prošel kolem jejího kupé Malfoy. Věnoval ji krátký pohled, ale byla v něm opět znát velká nenávist. Potom se otočil a šel dál. Hermiona tam zůstala stát jako připrazená. Vůbec nechápala, co se to děje.

Ale najednou vlak zastavil a Hermiona už neměla čas přemýšlet nad Mlafoyem a jeho trapným pohledem.

Správná volba - 2.kapitola

19. září 2011 v 16:23 Správná Volba
Zbytek týdne probíhal normálně. Hermiona už na Malfoye skoro zapoměla. Řekla si, že asi jen měla velikou představivost. Pořád si vduchu opakovala, že přece spoustá lidí má šedé oči, ale ten hlas, pořád ji zněl v hlavě.

Ráno, v den odjezdu, se Hermiona šla projít do lesa. Někde si sedla na pořez, vytáhla knihu a začetla se. Najednou uslyšela kroky. Vyskočila a rozhlédla se kolem, když tu najednou ho uviděla.

Draco Malfoy stál asi 10 metrů od ní a prohlížel si ji. Hermiona si nejdřív nebyla jistá, jestli je to opravdu on. Vypadal jinak. A navíc neměl vlasy hnusně ulízané jako ve škole. byly rozcuchané, takže mu odstávaly na všechny strany a padaly mu do obličeje.

Hermiona byla na chvíly omámená. Takhle Malfoy ještě nikdy neviděla. Vypadal tak normálně a tak sexy, říkala si. Potom se ale vzpamatovala a vyštěkla na něho "Malfoyi! Co tady děláš?" Čekala, že ji začne nadávat a říkat ji, že je mudlovská šmejdka, ale ten se jen usmál a najednou zmizel.

Cestou domů byla Hermiona natolik zmatená, že si začínala říkat, že měla nejspíš halucinace. Jinak by to přece nebylo možné.

Správná volba - 1.kapitola

18. září 2011 v 17:00 Správná Volba
Rozhodla jsem se, že zkusím napsat povídku. Je to jenom takový pokus. Docela stupidní. Jen to, co mě zrovna napadlo. Ale než začnete hodnotit, počkejte si na další kapitoly. Doufám že se Vám bude líbit. ~Papi

SPRÁVNÁ VOLBA- 1. kapitola
Vyrážíme!" zavolala paní grangerová. Hermiona se vyřítila z pokoje s obrovským kufrem plným knih. Byl poslední týden letních prázdnin a rodina Grangerových se chystala na chatu. Všichni nastoupili do auta a vyrazili. Upřímně řečeno, Hermiona se na chatu vůbec netěšila, vlastně jako každý rok.

Pan granger prudce zastavil, až to Hermionu vzbudilo. Naštvaně vylezla z auta a povzdychla si. Otevřela tveře chaty, vyšla schody a vpadla do jednoho z pokojů. Hned nato ji ale máma zavolala na oběd.

Po vydatném guláší se všichni vydali na procházku po okolí.

Jak tak šli, Hermiona spatřila na zemi hřib. Sehla se pro něj a jak se zvědala, prudce do ní vrazil nějaký cizinec v plášti a kapucí na hlavě. První co Hermionu napadlo, bylo, že je to smrtijed. "Dávej pozor!" vyštěkl na ni neznámý, aniž by se na ni podíval. Otřepal se a rychle šel pryč. Hermiona se zarazila, srdce ji začalo divoce tlouct, protože ten hlas ji byl až moc povědomý. "Nezdvořáku!" zavolala za ním. Přestože byl už daleko, na moment se na ni podíval, ale hned se vyděšeně otočil a byl pryč. Hermiona stačila posřehnout jen dvě malé, lesklé šedé oči.

Večer, když Hermiona usla, se ji o těch očích začalo zdát. Vzbudila se. Už ví, kde ty oči viděla. Najednou si vše uvědomila. Ty oči, ten hlas, ten hnusný tón. Ale co by tam Malfoy dělal? - Řekla si a dál přemýšlela..


Simple plan

4. září 2011 v 10:32
♥ 2.9.2011 ♥
I když jsem stála v davu ječících, zpívajících a poskakujících lidí, kteří byli spocení a mačkali se na sebe, byl to ten nejlepší zážitek v mém životě.

Pierre, Jeff, David, Chuck a Seb ^^ byli úžasní ^^ nemám slov! Pořád skákali, hráli moje nejoblíbenější písničky. A ty jejich kecy:DD. A jak na konci házeli paličky, ručník a otevřené pití a lidi to chytali:DD. a Já zas nic nemám :(:DD



Nejvíc jsem si to užila :3. Na tohle v životě nezapomenu :).